Putovní tábor po Oravských Beskydech.
2.část kronikových vzpomínek TOM Zálesáků - jmenovitě Dana Veselého :
4.den
Tento den,ač neradi,jsme ze stanu vylezli již okolo 9-té hodiny.Důvodem byla přílišná výhřevnost té ohnivé koule na obloze,aneb jak říkají Brňáci - zoncna rumplovala jak sviňa.Při konání potřeby jsme spolu s Džónym narazili na tři výstavní hřiby.Než stihly zjistit,kdože je to utrhnul,už se vařily v kotlíku.A musím říct,pytlikovo-hovězo-houbové polévka byla "sehr gut".Když jsme se dosyta najedli (tentokrát se nám to opravdu povedlo),pokochali výhledem a následně sbalili,vyrazili jsme směr civilizace.Cestou jsme se shodli,že krávy jsou opravdu krávy a jejich majitel zřejmě nemyslící individuum.Proč?
Krávy se totiž vesele proháněly po turistické stezce a znečišťovaly ji svými exkrementy.Takže trasa vedla skrz čvachtající a páchnoucí bahno.Naštěstí do Oravského Podzámku to byly asi 2 km.
V plánu jsme měli vyrazit zde také trochu za kulturou.Na zdejším hradě se však platilo vstupné již za projití po cestě směrem nahoru k té oné kulturní památce.Řekli jsme si,že podnikavost tohoto druhu rozhodně podporovat nebudeme a vyrazili jsme za kulturou pivní do tamní pivárně.Doplnili jsme nějaké zásoby potravin a pak jsme se nechali odvést autobusem k Oravské přehradě do Námestova.Námestovo je teď také okresním městem.
Vlastně každé druhé město na Slovensku je teď okresní.No,to tady ale rozebírat nebudu,to je věc slovenských politiků,jaké a kolik územněsprávních celků si ve svém státě vytvoří.Kde jsem to přestal?Aha u té Oravy.Nejprve jsme samozřejmě zaparkovali v hospodě.To víte,tekutiny se musí doplňovat pravidelně.Vzhledem k tomu,že jsme již poměrně dlouho neviděli ani "žvanec",navštívili jsme i nedalekou pizzerii Medúza.Pizza Pikant byla opravdu pikantní a když jsme dojedli "volali jsme hasiče".Místo na nocování jsme si našli blízko vody,přesněji řečeno,hned u břehu.Zřejmě už tam před námi někdo byl.Jak jsem to poznal? Jednoduše,bylo tam,totiž hezky upravené ohniště."Flek to byl fajnovej" i hořiva bylo dost,akorát komáři byli dotěrní víc než jindy.Marián s Petrou využili možnosti a večer se vycachtali.My ostatní,když jsme okusili teplotu a čistotu vody,jsme pro tu chvíli hygienu (šlo pouze o to,budeme-li smrdět potem nebo žabincem) odložili na další den.Již jsem uvedl,že v okolí tábořiště se v lese nacházelo dosti topiva,čehož jsme jak se patří využili.Místo obvyklého zmírajícího ohýnku pod kotlíkem se nám podařilo vytvořit 2 m vysokou vatru,kterou jsme potom v nižší podobě udržovali až do tří hodin do rána.
5.den
Protože nás znovu vzbudil sluneční hic už v osm hodin,byli jsme jemně nevyspalí.Z důvodu nesnesitelného pachu ve stanu,jsme se ráno přece jen odhodlali změnit značku parfému a zlehka ošplouchli své tělesné schránky.
Druhou částí tohoto puťáku bylo zdolání Babí hory (1725 m n.m.).Proto jsme se z Námestova přesouvali autobusem do Oravské Podhory a odtud pěšky ještě asi 3 km do Slané vody k východišti turistického značení.Mimochodem,je zde opravdu pramen se slanou vodou,ale to je "humáč".Leda brát si tam slanou vodu na vaření brambor,to by šlo.Posledním setkáním s civilizací před výstupem byla tamní hospoda Chata Slaná voda,kde jsme povečeřeli tekutý chléb.Jelikož neradi táboříme blízko civilizace a taky jsme si chtěli ukrátit výstup,který nás čekal následující den,popošli jsme ještě večer 2 km k muzeu P.O.Hviezdoslava (vím o něm pouze to,že byl na staré desetikoruně).Poblíž jedné loučce s výhledem na vrchol Babí hory jsme se utábořili.
6.den
Ráno jsme si kapku přivstali,abychom naplánovanou trasu stihli do večera projít.Vrchol jsme si odbyli všichni,akorát Kosák tam byl díky nejmenovanému energetickému nápoji dřív.
K pokoření vrcholu došlo okolo poledne SEČ.Jaký však byl náš údiv,když jsme stanuli nahoře.Za celou dobu výstupu jsme potkali asi dvě skupinky turistů a tam to bylo jak na Václaváku.Ta kvanta turistů sem mířila z Polska (Babí hora totiž leží na hranici Slovenska a Polska).Polsko je nížinatá země a pořádné hory jsou pouze při hranicích s Českem a Slovenskem.No a to je trochu málo pro obyvatele tak velkého státu.Proto vždy na těchto hraničních pohořích lze potkat tolik občanů polské národnosti.
A zase nevím,kde jsem přestal.Aha.Protože bylo celkem slušné počasí,byl výhled i na druhou stranu této hory o sto a něco metrů vyšší než naše Sněžka.Hm,Polsko vypadá taky zajímavě.Zmoženi dvouhodinovým stoupáním jsme se z vlastních zásob posilnili a pozvolna se vydali na Malou Babí horu.Zde jsme se opět trošku občerstvili.Odtud jsme již vyrazili zpět směr ke Slané vodě.
Vhodnou loučku k táboření jsme našli asi 10 minut svižné chůze od Slané vody.Jelikož jsme měli nárok být unaveni,tak jsme taky byli a usnuli jsme ve stanu málem v sedě.Samozřejmě,že před spaním jsme pojedli jakous takous večeři
(konkrétně,ha,teď jsem zapomněl,co jsme to vlastně pojedli,hm,ale mám dojem,že to bylo rizito).
7.den
Tento den ráno jsme stan sbalili v nejrychlejším čase za celý puťák.Proč? Jak je to možné? Důvody byly hned dva.Potřebovali jsme se dostat až do Dolného Kubína a nevěděli jsme,kdy jede autobus (to víte,Slaná voda to je vesnice na konci světa a odtamtud jede v neděli autobus třeba jen dvakrát denně).No,ale hlavním důvodem jak už to tak bývá,byla ženská.Víc toho prozrazovat nebudu.Autobus jel naštěstí docela brzo,a tak jsme v Námestovu,jakožto přestupní stanici,měli chvíli čas.Zrovna se tam konaly jakési slavnosti (kolotoče,mažoretky,asijští stánkaři s "rozličným tovarem",ale hlavně spousta mladých a krásných dívek),takže jsme si to tam ještě trochu prošli.Navečer jsme se odtud přesunuli do Dolného Kubína.
Ale řeknu vám,úroveň cestování úplně jako u nás doma,jeli jsme jako sardinky.Plac na přenocování jsme nalezli opět na louce nad Dolným Kubínem mezi místními zahrádkami.
8.den
Tento den byl dnem posledním a tudíž nás čekala už pouze cesta domů.Z Dolného Kubína jsme vyjížděli dopoledne opět vlakem.V Žilině jsme získali ještě další druhy pivních tácků (konkrétně: Amstel,Topvar a Murphy´s).Cesta byla zdlouhavá,ale navečer jsme dorazili zpět do Svitav.
Poděkování sponzorovi této akce ZO ČSOP Rybák Svitavy: hoši děkujem !
Endemická květena Korsiky.
Korsika je,po Sicílii a Sardinii,třetím největším ostrovem v západním Středomoří - 8748 km2.Svou průměrnou nadmořskou výškou 586 m n.m. je však na místě prvním,zatímco průměrná nadmořská výška Sicílie je pouhých 441 a Sardinie 344 m n.m.Největší délka ostrova je 183 km a šířka 83 km.
Geologicky lze ostrov rozdělit na 2 části.V západní části převládají granitoidy,nejrozšířenější je vápenatoalkalický granit,který tvoří středokorsický hřbet.Hojný je také diorit a granulit,místy se vyskytují porfyrity a ryolity,které dokumentují vulkanickou činnost na ostrově.
Díky specifickému typu hornin jsou zde poměrně bazické půdy.Východní část tvoří krystalické břidlice,místy fylity a vápnité břidlice.Terciérní usazeniny jsou lokální (slepence,pískovce a vápence - u Bonifacia).
Vegetace se dělí do stupňů,které jsou odlišné od vegetačních stupňů Evropy:
- stupeň termomediteránní : vyvinut pouze fragmentárně,v nejteplejších polohách podél moře,
- stupeň mezomediteránní (0-400 m n.m.) : převládají stálezelené listnaté dřeviny,les nahrazen na většině ploch porosty macchie (až 2 m vysoký
porost vždyzelených,většinou trnitých křovin) nebo garrigue(nižší porosty trnitých keříků a vonných bylin),
- stupeň supramediteránní (400-1000 m n.m.) : šípákovo-kaštanový les,na sušších
místech porosty s dubem cesmínolistým (Quercus ilex)a borovicí přímořskou (Pinus pinaster),
- stupeň oromediteránní (1000-1800 m n.m.) : na severních a západních svazích bučiny a jedlobučiny,na jižních a východních svazích bory a borovicí
laricijskou (Pinus nigra subsp. laricio),
- nižší altimediteránní stupeň (1600-2000 m n.m.) : odpovídá našemu subalpinskému,tvořen porosty křovin s olší vonnou (Alnus viridis subsp.
suaveolens) , na sušších místech trnité křoviny s dřišťálem(Berberis aetnensis) a jalovcem alpským (Juniperus communis subsp. alpina),
- vyšší altimediteránní stupeň (nad 2000 m n.m.) : odpovídá našemu alpínskému stupni,alpínské trávníky.
Na ostrově bylo zaznamenáno celkem 2825 různých druhů rostlin,z toho 2516 (89,1%)původních a 310 (10,9%) zavlečených druhů.Korsika je druhově nejbohatší ze všech ostrovů v západním Středomoří.Tuto skutečnost podmiňuje velký počet ekologických nik ve vysokých horách.Největší floristická podobnost je se Sardinií.
Specifické ostrovní podmínky spolu s nadmořskou výškou umožnily vznik velkého množství endemických taxonů (druhů,poddruhů,variet).Endemické taxony jsou takové,které vznikly v určitém,plošně často velmi omezeném území,které je dnes územím jejich výskytu.Nepatří sem taxony,jejichž areál je velký,ani taxony,které na daném území nevznikly a rozšířily se do něj později.Z toho vyplývá,že se jedná o rostliny poměrně vzácné a hodné pozornosti.
Do současné doby bylo na Korsice objeveno 296 endemických taxonů.Zhruba 1/3 endemitů je společná se Sardinií (např.statice článkovaná - Limonium articulatum,čistec žlaznatý - Stachys glutinosa, pumpava korsická - Erodium corsicum ).
Některé endemity se kromě Korsiky vyskytují zároveň na Toskánských ostrovech (např. kopřiva zelenavá ? Urtica atrovirens ),na Baleárských ostrovech (písečnice baleárská - Arenaria balearica ),v Itálii(dřišťál etnenský - Berberis aetnensis, borovice laricijská - Pinus laricio ),v Pyrenejích (turan paolův - Erigron paoli) nebo také v Alpách (violka penízková - Viola nummulariifolia ).Jiné endemity však nalezneme pouze na Korsice (trávnička korsická - Armeria soleirolii , statice bonifácká - Limonium bonifaciense ).
Největší zastoupení má endemická flóra v horském vegetačním stupni (154 taxonů),
za ním následují vegetační stupeň supramediteránní (141),mezomediteránní (115),
a subalpínský (98).Naopak při porovnání relativního zastoupení endemitů je na prvním místě stupeň alpínský (43,97 %) a oromediteránní (47,4 %),kde endemity představují téměř polovinu všech druhů.Tato skutečnost je dána celkově malým počtem druhů v uvedených vegetačních stupních.Flóra mezomediteránního stupně,která je velmi bohatá (1500 taxonů),nabízí relativně málo endemitů,pohých 6,31 %.
Botanická bádání na Korsice stále pokračují.Není vyloučeno,že brzy přibudou další endemické taxony a jejich zastoupení v jednotlivých vegetačních stupních se může změnit.
Mgr. Kateřina Ehrenbergerová
Za ptáky do slovenských hor.
Alespoň jedenkrát za rok jezdívám do hor na Slovensko a pokud to vyjde,tak i častěji.Pominu-li hlídání dravců,nikdy jsem tam nejel kvůli ptákům,ale kvůli horám jako takovým.Dalekohled proto zůstává často pro svou váhu uložen v obalu doma na skříni a tak se ornitologování věnuji jen svým bystrozrakem. Hory,to jsou ředevším dravci.A v těch slovenských žijí druhy,o kterých si v okolí domova můžeme nechat jen zdát.Celkem třikrát jsem měl to štěstí a trávil týden místo školního vyučování při strážení dravčích hnízd v západní části Slovenska.Hned napoprvé jsme hlídali hnízdo raroha velkého,umístěné ve vysoké skalní stěně.Ptáky jsem sice zahlédl jen několikrát přes údolí,ale okolí hnízda nabízelo doslova ráj pro amatérské přírodovědce
Výsluné vápencové skály,staré bčiny a dubohabřiny byly domovem vzácných rostlin a živočichů.Kvetoucí prvosenky aurikule,odkvetlé koniklece slovenské,hnízdící krkavci,ještěrka zelená atd.,to vše se dalo v blízkém okolí vidět. Daší dva roky jsme zalehli pod hnízdy orla královského.Ačkoliv se jedná o velkého dravce s rozpětím křídel 180 cm,který si staví rozložité hnízdo v korunách stromů,není vůbec jednoduché toto hnízdo nalézt a dravce spatřit.Strážní přístřešek byl sice postaven jen několik metrů od paty hnízdního stromu,orly jsem však za dva týdny spatřil jen několik krátkých okamžiků.Při výšlapu do okolí jsme si zato nádherně prohlédli kroužící párek orlů křiklavých. Z ostatních orů se čas od času objeví orel skalní.Zatím jsem se s ním setkal dvakrát.Poprvé kroužil nad Pieninským národním parkem a podruhé prolétl nad loukou v Oravské Maguře při loňském putovním táboře. Dovolím si jště krátkou poznámku k určování orlů.Myslím,že pokud pozorovatel nemá silný dalekohled a alespoň několik vteřin k prostudování poznávacích znaků,je bez předchozích zkušeností určení velmi problematické.Na velkou vzdálenost se špatně odhaduje velikost dravce a tak zbývá silueta a tu mají orli téměř totožnou. Řada ptáků v horách však zjevně ztrácí plachost.Při strážení orlího hnízda jsem si v úkrytu nad ránem trochu zdřímnul a v tom mne probudilo silné tahání za vlasy.Ohnal jsem se a uslyšel "frrrrrr",kolem však nikde nikdo.Znovu jsem usnul a opět nepříjemné vykudlání.Tentokrát jsem opatrně otevřel oči a ze vzdálenosti několika centimetrů pozoroval sýkoru koňadru,která se pokoušela odtáhnout můj dlouhý skalp do svého hnízda! Ujišťuji každého,že tento drobný pěvec je obdařen velkou silou.Od této chvíle jsem hlídal opravdu bedlivě! Ve Slovenském ráji jsem šel večer pro dřevo na oheň a jen několik metrů od tábořiště narazil na jeřábka lesního.Zřejmě se plně spoléhal na své ochrané zbarvení a tak nejevil známky plachosti.Nechal mě přijít na dva metry a já celý nadšený utíkal zvěstovat tu novinu kamarádům.Přišel jsem ve chvíli,kdy dostávali od kolemjdoucího vynadáno,že si na starém ohništi udělali v rezervaci oheň,na kterém chystali večeři. Kdž mne ochránci práva uviděli a uslyšeli s jakým nadšením líčím setkání s jakýmsi jeřábkem,mlčky si vyměnili soucitný pohled a šli kazit večeři někomu jinému.Kvůli vlastní lenosti postrádám také několik fotografií vzácné pěvušky podhorní.Na vrcholu Velkého Rozsuťce v Malé Fatře pobíhalo několik těchto pěvců a sbíralo drobky z turistických svačin.Přiblížil jsem se k nim sice na necelý metr,ovšem vybaven pouze širokoúhlým objektivem 29 mm,neměl jsem nejmenší šanci na kloudný fotografický úlovek. Velmi tajemným ptákem slovenských hor je nenápadný baňák sluka lesní.V loňském roce jsme ho několikrát zahlédl na hřebeni Oravské Magury a Veĺké Fatry.Vždy se zjevil těsně před setměním jako duch a vzápětí zmizel v šeru.Na Fatře to bylo až ve výšce 1400 m n.m.Na stejném místě se mi podařilo nalézt celkem tři hnízda lindušky luční.Kdo to někdy zkoušel,ví,že to ve vysoké trávě nebývá právě legrace.Chtěl jsem ptáky u hnízd filmovat,jenže ta byla postavena vždy ve velmi exponovaném svahu,takže odpadla šance vystavět úkryt.Když jsem pro změnu pozorval zblízka rodinku kosů horských,kamera právě ležela na chatě. Na podzim je také mžné pozorovat ptačí tah přes horská sedla.Koncem září loňského roku jsem za mlhy sestupoval z Ploské k chatě Na Borišově na Velké Fatře (asi 1400 m n.m.).V tomto místě končí ze severu téměř 30 km dlouhá Lubochňanská dolina. Z mlhy se vedle mne náhle vynořilo hejno vlaštovek obecných,mířících na jih.Měl jsem je doslova na dosah ruky ve výšce mého pasu.O několik minut poději se mlha roztrhla a v tom samém místě přelétla zvolna samice motáka pilicha.V půlce října protahovalo krátce po západu slunce ze severu nad sedlem Bystrá ve výšce 1960 m n.m. v Západných Tatrách hejnko šesti hus polních.Jakoby předznamenaly ochlazení,sníh a mrazivý vítr,který nás tu druhý den zastihl.Také nás donutil k úsptupu na jih. Slovenské hory ukrývají ve svých nedozírných lesích a skalách řadu vzácných a zajímavých ptačích obyvatel.Kdo jednou propadne kouzlu hor,ten se z jejich spárů hned tak nevykroutí. Přeji všem,aby měli stejné štěstí jako já a spáry ho držely vší silou.
Marián Polák