Nocování špačků na Dolním rybníku.

Při loňském pravidelném pohybu u Dolního rybníka ve Svitavách jsem měl možnost
pozorovat zdejší hejna nocujících špačků v rákosinách.Jednou jsem napočítal asi
13.000 špačků,což mě poměrně překvapilo.Řekl jsem si,že si v letošním pozdním
létě na špačky počíhám s větší pozorností.
Hned při první "větší" návštěvě zaměřené na špačky jsem zjistil,jak zajímavé
jsou všechny okolnosti i průběh celého příletu na nocoviště.Do doby uzávěrky tohoto
čísla KonSterny jsem měl k dispozici výsledky čtyř podvečerů - 3x v září a jednou
v říjnu.Nutno poznamenat,že každý sledovaný den byl průběh příletu na Dolní rybník
jiný a dochází v průběhu celého období nocování (červenec-listopad ?) k řadě zněnám.
Své výsledky uvádím jen jako sondu do jistě zajímavého způsobu chování a života
špačků.Byl jsem proto rád,když si jedna ze studentek gymnázia vybrala toto téma
pro práci v rámci středoškolské odborné činnosti.V příštím roce bude sledovat
nocoviště na Novém rybníce u Opatova!

Nyní již ke zjištěným údajům:

Průměrný čas prvního dosedání do rákosu : 45 minut před západem Slunce.
Průměrná největší frekvence při dosedání : 9 minut.
Největší hejno : 1600 ex.
Průměrný počet skupin : 25.
Průměrný počet na hejno : 175 ex.
Směr příletu : z jihu 56%,z jihovýchodu 33% a z východu 11%.
Průměrný poslední přílet na nocoviště: 12 a půl minuty před západem Slunce.
Průměrný časový úsek dosedání do rákosu: 39 minut.
Průměrný počet zjištěných nocujících špačků : 4723 ex.

Špačci si pro nocování vybírají v drtivé většině centrální část rákosin a do
deseti minut po západu Slunce utichá jejich štěbetání.

Jistě vás zajímá,jak se dají špačci počítat při jejich rychlém letu a poměrně
velkém počtu v hejnech.Já jsem si několik hejn vyfotil,spočítal orientačně
(jako v terénu při sčítání) a pak spočítal přesně.Zjištěná odchylka je 30-50%.
Lépe řečeno v terénu vzniká poměrně velké podhodnocování počtů,jehož rozsah
může být u sčitatelů individuální.

Jen pro zajímavost uvádím,že při jednom pozorovacím slunném dni jsem během
hodiny a půl zaznamenal kromě špačků a jiných ptáků také 6 dopravních letadel
ve směru jihovýchod a stejný počet ve směru severozápad.V témže dni pak
přeletovali nízko nad rybníkem s několika špačky i jespáci obecní.

Jiří Mach


Co mi pije na podzim krev ?

Již od září mi každou sobotu stoupne hladina adrenalinu v krvi,neboť se týden co týden
vztekám nad výstřely lovců kachen,tj. myslivců a většinou i neregistrovaných nimrodů.
Protože máme chalupu přímo u rybníka Vidlák,padají nám při (nejen) sobotních honech
broky na střechu nebo dokonce na hlavu.Náš pes se celý klepe jsa zalezlý v neuvěřitelně
malých dírách uvnitř baráku a já jen bezmocně sleduji početní přesilu fořtů nad kachnami.
Najít po honu nedohledanou kachnu nebo být svědkem scény,jak raněná kachna padá na
hladinu,načež se pomalu utopí,není nic tak vzácného.Ať se na mě Božena Němcová a jí
podobní autoři pohádek nezlobí,ale stavět do rolí kladných hrdinů a zachránců Červených
Karkulek myslivce je pěkná pitomost.
Možná někdo namítne,že jsem proti myslivcům příliš zaujatý,ale koho po páté hodině
ráno vzbudí neutichající hluk brokových pušek,bude jistě spílat se mnou! A navíc,jak v té
tmě (ať už ráno nebo večer) a nebo v naprosté mlze může lovec poznat,zda nestřílí po
některém chráněném druhu ptáka ? Za takových podmínek to nepozná ani ornitolog s
dalekohledem! Ačkoli ono zůstává otázkou,jestli střelec vůbec jednotlivé druhy zná a jestli
vůbec tuší,které druhy jsou chráněné či hájené,jestli má ponětí o existenci zákona o
myslivosti a zákona o ochraně přírody a krajiny...Zajímalo by mě,proč toto není při vydávání
loveckých lístků prověřováno a také by mě zajímalo,kolik bouchalů ten lovecký lístek vlastní.
Jsem zvědav,kolik chráněných druhů ptáků se objeví ve výčtu ulovené zvěře,který jsou
myslivci povinni zpracovat pro RŽP OkÚ,a zda se tam objeví i čírky obecné (min.2 kusy)
a kopřivky obecné (min. 2 kusy),které byly podle svědectví p.Berana uloveny na Novém
rybníce 4.září 1999.Připomínám,že oba druhy jsou zvláště chráněny zákonem o ochraně
přírody a krajiny a celoročně hájeny i podle zákona o myslivosti.
A ještě malou úvahu.Zamysleli jste se už někdy nad tím,proč myslivci vlastně loví zvěř?
Že kvůli obživě? To je hloupost,vždyť potravin včetně masa dnes máme nadbytek a divočina
je navíc vždy dražší (a to i pro myslivce),vzhledem k vysoké ceně nábojů a dalším nákladům,
navíc ulovené kachny jsou plné broků.Není snad jednodušší si kachny (třeba i divoké)
vypěstovat někde na dvorku,než je vypouštět na rybník,kde se jich stejně většina neuloví?
Vypouštěné kachny ke všemu v přírodě škodí,neboť z rybníků vytlačují ostatní opeřence
a také se tak do přírody dostávají různě deformované kachny a mutanti,zejména co do
zbarvení a velikosti ptáků.Tyto kachny bývají také velmi krotké a musí se pak všemožně
pobízet,aby vzlétly,a lovec tak na ně mohl vypálit.
Loví tedy myslivci zvěř proto,aby regulovali stavy zvěře a zabránili případnému přemnožení?
Taky blbost! Proč by potom tuto zvěř uměle vysazovali (kachny,bažanty,některou spárkatou
zvěř) a dokonce přikrmovali, a proč by na potkání vraždili jejich přirozené nepřátele (jestřáby,
lišky,kuny,..)? Napadá mě jen jedno vysvětlení.Střílení na živý terč je pouhá krutá a krvelačná
zábava sloužící k ukojení primitivních pudů primitivních lidských samců,hraní si na pány
tvorstva těch lidí,kteří v životě příliš mnoho nedosáhli a prostřdek neschopných manželů
jak se zbavit mindráků z podřízenosti manželce (mimichodem,během honů se pravidelně
a zřejmě ve velkém,konzumuje tvrdý alkohol).A co kdyby se v některém lovci přece jen hnulo
svědomí? Na to si myslivci už vytvořili jistou psychologickou obranu,která může být
vcelku účinná.Jde například o jejich mluvu.Když myslivec zastřelí psa,tak pro něho ten
pes nezemřel,ale "zhasnul",z tlamy mu taky neteče krev, ale "barva" a ... a podle mě ho
nezastřelil člověk,ale barbar!

Filip Jetmar


Dovětek Milana Janouška:

Na rybníku Žabakor (okr.Mladá Boleslav),který je mimichodem přírodní rezervací kvůli
ochraně ptáků,byl vydán úplný zákaz lovu pernaté zvěře (ptáků),a to nikoli pro známý
případ postřelení orla mořského,ale z důvodu výskytu mnoha chráněných ptačích druhů,
které by tak při případných honech mohly být zasaženy a rušeny.Neměl by RŽP OkÚ
Svitavy postupovat stejně,přinejmenším v případech rybníků Nový,Hvězda a Dolní !!!


Nový typ elektrického vedení a ptáci.

Při letním pobytu v Borové-Svaté Kateřině jsem si všiml nových sloupů elektrického
vedení,které zde byly v letošním roce instalovány při přetrasování vedení proudu.
Neušla mi na první pohled drobná změna v postavení a uspořádání izolátorů na vedoucí
liště.Zamyslel jsem se nad tím,co tato změna vyvolá v souvislosti s nebezpečím el.sloupů
pro naše ptactvo (především dravce).
Snad každý si při pohledu na novou konstrukci (viz obrázek) uvědomí,že vzdálenost
drátů nízkonapěťového vedení je nyní delší,zvláště když dva nebo tři dráty jsou vedeny
ve spodní rovině.Existuje několik variant (vedoucí konstrukce je skutečně variabilní)
provedení-podle počtu vedených drátů.Zde usedající káňata nebo poštolky tedy snad
nebutou již tolik ohrožována na smrti vlivem el.proudu.Toto však prokáže až praktická
dlouhodobější zkušenost.
Mírným negativem nových sloupů je zrušení jedné z nik sýkor koňader a modřinek,které
při umělohmotném uzavření vrcholu sloupů ztrácejí poměrně netradiční hnízdiště,se kterým
jsem se zrovna v těchto místech setkával.Doufejme,že sýkory vyhledají nové hnízdní
možnosti,a třeba nás překvapí novým přizpůsobením v přírodě a krajině.

Jiří Mach


Třeboňsko,aneb zeměpisec mezi ornitology.

Ve dnech 23. a 24.října se mi podařilo se skupinou nadějných biologů z Přírodovědecké
fakulty UK navštíviti terénní stanici ČSO u rybníka Velký Tisý v CHKO a BR Třeboňsko.
Zakladna tato se nachází na území význačné ornitologické reservace Velký a Malý Tisý
(chráněné též Ramsarskou smlouvou o ochraně mokřadů),v bezprostřední blízkosti
hráze většího z rybníků.
Během mé návštěvy byla stanice obstojně podmáčena chladnými vodami Velkého Tisého,
za což jsou ornitologové vděčni p.Pulcovi,pánovi sádek a vodních stavů v širém okolí.
K chatě jsem se přiblížil až v pozdních hodinách deštivé sobotní noci,jelikož tuto stanici
mohou užívati pouze členové České společnosti ornitologické a já se doposud žádné
podobné instituci nazaprodal.Nicméně tuto skutečnost již přítomní ornitologové nezjistili
a vřele mne přijali mezi sebe,téměř jako sobě rovného.Před ulehnutím obdivuji vybavení
stanice,obzvláště mě uchvacují některé vybrané cizojazyčné tituly bohaté ptáčnické
knihovny či obrovitý monokulár s kvalitním stativem.
Ráno již nemohu samým vzrušením dospat,ještě za tmy balím něco fototechniky a věrný
dalekohled TENTO 10x50,původem z kasáren v Květné,a v nekřesťanskou hodinu 8:30
vyrážíme na zřejmě obvyklou trasu po hrázi Velkého Tisého,mezi loukami a rákosinami
k rybníčkům Velký a Malý Dubovec a Velký a Malý Panenský.Leč počasí z rána nepřeje,skrz
mlhu hustou tak,že by se dala krájet,není vidět zhola nic.Kolem jedenácté se však mlha
rozpouští,Sluníčko zazáří a my se můžeme kochati krásou rozličných druhů vodního ptactva.
Kromě běžných druhů kachen jsem snad poprvé v životě spatřil lžičáka pestrého a hohola
severního,ptáka podivně plachého.Jinak je tu spousta čírek,kopřivek,poláků a volavek,
bohužel popelavých.Úplně bezsebe jsem z ledňáčka,který mi tu přelétá přímo před nosem,
jelikož jsem jej dosud viděl jen vycpaného.
Po vydatném obědě kolegové roztahují něco sítí,jeden u nich zůstává na vartě a zbylých
pět ptáčníků plus já se cpe do zánovního fiátka, v němž se přemísťujeme na vzdálenější
polovypuštěný rybník Dvořiště.Cestou se zastavujeme na hrázi rybníka Koclířov,abychom
vyměnili zahuštěný vzduch v automobilu a prozkoumali ptačí osazenstvo na ostrůvku
poblíže hráze.Hemží se to tam kormorány,čírkami,poláky,čejkami a husami velkými.
Na Dvořišti je pendrek.Vylezli jsme na hrázi a skupinky několika opeřenců jsou přesně
na opačné straně.Hrdinské nápady obejít pátý největší rybník naší vlasti hodně rychle
rozpráší krutý vítr severák a výhružná sněhová mračna na obzoru.Teplo stanice jest
věc nanejvýše příjemná pro skřehlé tělo mladého ornitologa,pročež se urychleně ládujeme
do vozidla a uchylujeme se zpět na základnu,kde se oddáváme úklidu,stolování a chvástání
se "co kdy,kdo,kde viděl".

Dušan Romportl


Lejsek malý (Ficedula parva) - nový druh avifauny okresu Svitavy.

Lejsek malý patří spolu s hýlem rudým k těm druhům ptákům,kteří se k nám ze svých
zimovišť,ležících až v jižní a v jihovýchodní Asii (evropské populace v Indii),vrací
nejpozději. Přilétá okolo poloviny měsíce května,ale také až v první dekádě června
(Hudec et. al. 1983).Typickým hnízdním prostředím tohoto druhu jsou staré bučiny,
méně často jiné typy listnatých či smíšených lesů.Podle ŠŤASTNÉHO a kol.(1996) žije
roztroušeně po celém území ČR většinou v závislosti na výše uvedených typech lesů.
Hojněji se tudíž vyskytuje ve vyšších polohách a v předhořích,ale lze jej zastihnout
i v nížinách.Pro svůj nenápadný způsob života může unikat pozornosti.
Když jsem před 25 lety projížděl prvně z Koclířova přes Hřebeč dále na Moravskou
Třebovou a viděl staré bučiny v okolí lupkových dolů ve svazích Hřebečovského
hřbetu,říkal jsem si : tady musí být lejsek malý ! Množství starých buků s dutinami
po vypadlých větvích tvořilo na první pohled ideální hnízdní prostředí pro lejsky,
které jsem znal z podobných typů lesů z tehdejší NDR.Přestože jsem se od té doby
v Hřebečově ocitl vícekrát, nikdy to nebylo v době výskytu lejsků malých (vždy v
polovině května). Až 6.června 1999 se podařilo spolu s Jirkou Vyskočilem při
průzkumu obratlovců nové přírodní rezervace "Rohová" po předchozí sluchové
průpravě lejsky malé objevit. A hned 3 samce. Prvního jsme objevili v blízkosti
dolů hned vedle staré silnice do Moravské Třebové.Šlo o starého (nejméně 2 roky)
samce,který velmi dobře reagoval i na provokaci přehráváním hlasu svého druhu
magnetofonem a mít delší nahrávku mohl být i chycen do sítě.Stáří se dalo velmi
pěkně poznat podle červeně zbarveného hrdla a hrudi.Tentýž samec nám po chvíli předvedl
obranu teritoria proti dalšímu samci.Po té jsme už neměli s magnetofonem šanci na
nějaký další úspěch a pokračovali jsme ve směru do Moravské Třebové.Hned pod doly
jsme slyšeli dalšího samce,ale ten neopustil koruny vysokých buků.Na rozdíl od předchozího
se zdržoval ve smíšeném porostu buků s koniferami.Další zaznamenané hlasové projevy
se ukázaly být jen opakovanou reakcií 3 dříve zjištěných jedinců.Po týdnu jsme pátrání
po lejscích zopakovali,ale pro velmi nepříznivé počasí (mlha,déšť,silný vítr) se žádný
úspěch nedostavil.
Lejsek malý tedy patří mezi nově zjištěné ptačí druhy okresu Svitavy a podle pozorovaných
teritoriálních projevů je jeho hnízdění možné.Ve velmi nepřehledném a špatně schůdném
prostředí Hřebečského hřbetu bude jeho další hledání nelehké.

Lubor Urbánek

Literatura : HUDEC K. a kol.,1983:Fauna ČSSR.Ptáci 3.Academia Praha.
ŠŤASTNÝ K.,BEJČEK V.,HUDEC K.,1996 : Atlas hnízdního rozšíření ptáků
v České republice 1985-1989.H&H.


* * * * * * * * * * * * * * *

LEDŇÁČEK

U potoka dobře znám
živý modrý drahokam.
To ledňáček u bystřiny
bystrým okem hlídá stíny.

Žbluňk a cách
a heleme se-
už si z vody rybku nese!
A pak zmizel.
Tůň zas dříme.
My tak lovit neumíme .

* * * * * * * * * * * * * * *