Ptáci a zatmění Slunce u Neziderského jezera.

Ve dnech 9. až 13. srpna se naše trojice (Janoušek,Jetmar a Mach) vydala do oblasti,která
je známá nejen ornitologům,ale i přírodovědcům celé Evropy.Naším cílem se stalo
jediné evropské stepní jezero na hranicích Rakouska (kraj Burgerland) s Maďarskem.
Motivem cesty bylo obdivování ptactva Neziderského jezera a jeho okolí v termínu,kdy
zde navíc proběhně úplné zatmění Slunce.(Původně jsme však chtěli zatmění pozorovat
v okolí maďarského jezera Balaton,ale předpoklad nepřízně počasí a kilometry navíc
nás přinutily změnit plány.)
Neziderské jezero je i pro nás opravdu "za humny", protože leží asi 100 kilometrů
jižně od moravského Mikulova.Hnízdí zde asi 140 druhů ptáků a zaznamenáno je tu 320
ptačích druhů.Ornitologicky atraktivní jsou především menší jezírka východně od samotného
Nezideru a také okolní krajina typu známé maďarské pusty.
My jsme ještě před překročením našich hranic nemohli opomenout návštěvu střední nádrže
Nových Mlýnů.Zaznamenali jsme tu přítomnost některých zajímavých druhů bahňáků - kulíka
písečného a bledého,vodouše šedé, tmavé, kropenaté a bahenní, kolihu velkou,jespáky křivozobé,
obecné, bojovné, malé nebo šedé.Velkým zážitkem se pro nás však stalo pozorování jednoho
rybáka černozobého,kterého jsme si mohli prohlédnout za dobrých podmínek.Tento druh
rybáka se totiž u nás vyskytuje jen vzácně,což může dokladovat i fakt,že v 90.letech známe
pouze 3 pozorování tohoto druhu v naší republice.Nakonec hodnocení naší výpravy jsme
museli uznat,že nejlepším zážitkem z cesty do zahraničí bylo sledování právě rybáka
černozobého na jižní Moravě.I to tak někdy bývá.Všichni si tak připisujeme pro nás nový
druh opeřence pozorovaného ve volné přírodě.
Pak už míříme směrem k Neziderskému jezeru.Nutno ještě podotknout,že budeme přebývat
v národním parku Neusiedler see-seewinkel na straně rakouské a prohlédneme rovněž část
maďarskou,která je součástí národního parku Fertö-Hanság.
V podvečer projíždíme Andau a Tadten a toužíme po setkání s dropem velkým
v rezervaci Waaser-Hanság jižněji od obou městeček.Naše očekávání se volně rozplývá a
za povděk přijímáme sledování letícího motáka lužního.Není zřejmě vhodné období a tak
z pozorovací věže,kterou obýváme s partou dánských ornitologických důchodců,se
zaposloucháváme do hlasů kuněk žlutobřichých.Víc než ptáci tu rejdí a naši krev chtějí
místní ovádi,kteří umí být opravdu nepříjemní.Odjíždíme nocovat na maďarskou stranu,kde
˙roje ovádů střídají neobvykle vytrvalí komáři.Navíc panuje nesnesitelné vedro a dusno,které
pociťujeme i v době,kdy už ležíme ve stanu a jsme promočení vlastním potem.
Ráno pak jedeme ke známému "letovisku" u Fertörákos,které leží u rakouských hranic na
břehu Neziderského jezera. Netrpělivě vyhlížíme zdejší ptactvo,ale upoutává nás jen sedící
racek bělohlavý a letící volavka červená.Daleko lepší zážitek je dopolední sprcha u pláže,protože
teplota je stále dost nesnesitelná.Odtud jsme zamířili západním směrem přes město Sopron,
odkud se vydáváme hledat blízkou část národního parku.Nacházíme však spíše lesnatou
oblast,kde předmětem ochrany jsou asi lesní ptáci.Narážíme ale na plochy,kde žijí ještěrky
zelené,kudlanky nábožné a celá řada teplomilného hmyzu.My se kocháme především pohledy
na zeleně a hnědě zbarvené kudlanky,které tu číhají na kořist.V podvečer přijíždíme na
východní pobřeží Nezideru,které je ještě na maďarské straně.Pokud by jste se někdy chystali
navštívit jezero v maďarské části, doporučujeme jet pouze do těchto míst,které leží severně
od města Sárrod (po silnici směr Fertöujlak).Tato oblast je součástí NP Fertö-tavi a krajina
je zde prezentovaná pustou,rákosinami a menšími jezírky.Právě u nich jsou postavené
pozorovatelny a my tu sledujeme například padesátisedmihlavé hejno kolih velkých,dva
tenkozobce opačné,stovky hus a kachen nebo jednu chvíli při pohledu na okolí Nezideru až
třicet volavek bílých.Rozhodli jsme se,že nedaleko odtud (za hranicemi NP) přespíme.
Ještě předtím registrujeme zvuky,které se ozývají přes noc až do rána a připomínají nám
střelbu při podzimních mysliveckých lovech.
Probouzíme se ve středu 11. srpna s napětím,protože tento den chceme pozorovat zatmění
Slunce.Obloha nám však kazí náladu,zvlášť když víme,že jsme v zóně totality,tedy v místech,
kde má být úplné zakrytí Měsícem.Jdeme vyčkávat na zdejší pozorovatelny.Počasí se začíná
lepšit,a tak kolem jedenácté se uchylujeme na jednu z pozorovatelen.Ta je v zápětí okupována
skupinou asi třiceti osob,které prahnou po stejném zážitku.S netrpělivostí vyčkáváme.Po
půl dvanátce zjišťujeme,že Slunce se začíná překrývat.O půl jedné registrujeme mírný neklid
hus a kachen a také již patrné šero.Filip odchází zatmění fotodokumentovat.Ve 12:47 pozorujeme
letící stín a pak vychutnáváme asi minutové totální zatmění.Podle nás to proběhlo dosti rychle,
přesto sledování zatmění bylo jistě neopakovatelným zážitkem.A jak reagovala místní fauna?
V průběhu zatmění nás začali štípat komáři,rackové vzlétli a zmateně kroužili nad vodou,
volavky bílé rovněž odlétají,břehule a vlaštovky v menších hejnech prolétají směrem proti
chodu stínu (do rákosin k nocování ?) a chvíli po ukončení zatmění přelétají hejna racků z míst,
kde zatmění ještě probíhá.Připočteme-li k tomu ještě křik maďarských malých dětí,kterým
rodiče zřejmě nemohli vysvětlit podstatu tohoto přírodního úkazu,bylo to všechno co jsme za
tak krátkou dobu byli schopni zaregistrovat.
Hned po zatmění odjíždíme na rakouskou stranu Neziderského jezera,kde navštěvujeme
menší jezírka východně od vlastní vodní plochy jezera.Jedny z nejlepších jezer pro pozorování
ptáků se nám zdály jezírka Neubruchlacke (pisila čáponohá,tenkozobec opačný,bukač velký,
břehouš černoocasý,stovky jespáků bojovných) a Stundlacke (asi 85 břehoušů černoocasých,
nebo čtyři pisily).Hladina a bahna Stundlacke potvrzují,že ptáci nevyhledávájí jenom jezera,
která jsou součástí národního parku ! V okolí jezer a vinic přicházíme také na to,že ještě včera
nám neznámé zvuky pocházejí z vinic,kde je vyluzují plašiče určené nejspíš hejnům špačků.
Museli jsme konstatovat,že hledat místo k přespání ve větším stanu v rovinaté a bezlesé
krajině je často úkol,kdy ztrácíme čas a peníze.Proto jsme se rozhodli přespat v kempu u
městečka St.Andrä am Zick see.Kemp byl velmi dobře vybaven sociálním zařízením,sprchami
a umývárnou,což jsme náležitě využili.Ráno jsme zjistili,že místní prostor u umyváren
obývají syslové,a tak se pokoušíme o focení těchto čilých hlodavců.Pak už ale spěcháme
zaplatit kempování.Stan,auto a tři osoby zde vyjdou na 234 ATS.Nyní už uháníme navštívit
středisko známé ochranářské organizace WWF,ale zde odcházíme s nepořízenou.Jedeme
zkontrolovat ptáky na největším jezeru Lange lacke.Vidíme tu sice orla mořského,šest pisil
čáponohých,33 kolpíků bílých nebo volavky bílé,ale toto vyhlášené jezero zůstalo u nás daleko
za očekáváním.Popojíždíme do Illmitz,kde objevujeme zcela nové informační středisko NP
Neusiedler see-seewinkel.Procházíme téměř celý interiér,kde se nachází například fotografická
výstava,přednáškové sály nebo studovna (zde tráví nejvíce času Filip a Milanem).Já mezitím
objevuji v koutku s upomínkovými a propagačními předměty i velmi kvalitní novou odbornou
knihu (Svensson*Grant*Mullarney*Zetterström).Jedná se o německy psaný obrazový atlas
ptáků celé Evropy,severní Afriky a malé části Přední Asie.Asi hodinu přemýšlíme o její koupi.
Nakonec ji Filip a já kupujeme (Milan zaváhal a knihu mu "vyfoukl" jiný zájemce).Měl jsem
pocit,že teď už žádné ptáky vidět nemusíme a ani se klukům na další jezera nechce.Jejich
zrak se tolik upínal na novou knihu velké hodnoty (364 ATS).Nakonec přece jenom přijíždíme
a vylézáme u jezera Zick lacke u Illmitz.Jsme mile překvapeni skladbou a počtem zdejších
ptačích druhů! Rozhodně jsme potkali lokalitu,kde jsme byli nejvíce spokojeni.Jen ta vzdálenost
od ptačích těl! Pozorujeme tu 24 pisil čáponohých,16 kolpíků bílých,jespáky šedé,jespáky
bojovné,vodouše tmavé,břehouše černoocasé,asi 80 tenkozobců opačných,kulíky mořské a
hojný počet kachen, lžičáků, čírek a kopřivek.
Pro velký úspěch se na noc vracíme do kempu v St.Andrä a k Zick lacke se vracíme v
pátek ráno.Pak zkoušíme navštívit biologickou stanici,ale bez velkého úspěchu se vydáváme
k posledním jezírkům,které chceme ještě projít.Pátek 13.začal tím,že se Filipovi pokazil
dalekohled bez zjevné příčiny.Jezírka Oberstinkersee a Unterstinkersee nám pak neukázaly
nic objevného.Nálada se nám zpravila až při pohledu na 9 vlh pestrých,které seděly na
drátech el.vedení nedaleko jezer.Nabíráme směr Podesdorf,který leží při východním břehu
Nezideru.Také zde registrujeme volavky stříbřité.Pak si ale nešťastný pátek vybírá svoji
daň.Při cestě do Podesdorfu se nám začínájí hlásit brzdy pravého předního kola.Skřípání a
plechový zvuk nevěstí nic dobrého.Pokoušíme se o opravu,ale auto se nám nedaří dát ani na
hever.Milan s Filipem se pokouší dojít pro pomoc.Kontaktují místní policii a dozvídají se od
ochotných oslovených domorodců,že všechny autoopravny otevírají až v pondělí! To je pro
nás doslova šok,zvláště po tom,co majitel auta nám telefonicky sděluje,že odtah pro nás
pošle pouze v případě,že ho zaplatíme.Skvělé vyhlídky! Vše vidíme černě.Nakonec s vědomím,
že jsme jeli po oblázkové cestě,jsem se pokusil důkladně prohlédnout mechanismus brzd,jestli
tak nějaký kamínek nezaskočil a my bychom ho mohli vytáhnout.Úkol se zdá v tu chvíli marným.
Najednou jsem zalovil pod kolo a jako naprostý "auto-motolaik" vytahuji drobný křemen,který
z pod brzd vypadl.Okamžik napětí při rozjezdu auta a pak jen radost a úsměvy na tváři.Zdálo
se,že to byla poslední peripetie třináctého pátku,ale přejetí železničního přejezdu na červenou,
kontrola rakouských policistů u obchodního domu Billa a několik kilometrů s rosvícenou
kontrolku na benzín, byly důkazem jasné převahy vyšších sil.
Noc jsme už přečkali v kempu u nádrží Nové Mlýny v Pasohlávkách a vzpomínali na "zlaté
chvíle" v kempu v Rakousku.Ráno jsme se okamžitě vydali zkontrolovat Věstonickou nádrž.
Potěšeni jsme byli především čtrnácti druhy bahňáků,ale také tím,že se nám poslední den naší
výpravy už nic nestalo.
Nakonec jsme konstatovali spokojenost s průběhem a zážitky z cest a vyslovili jsme
myšlenku,že by nebylo vůbec marné projet atraktivní rakouská jezírka u Nezideru někdy
v měsíci květnu.Takže příště : drope nebo mandelíku - našim zrakům neuniknete !

Jiří Mach


Putovní tábor po Oravských Beskydech

(Přinášíme 1.část dvoudílného vyprávění prožitků členů TOM Zálesáci,
kteří se pod vedením Mariána Poláka zůčastnili putovního tábora.Text
pochází z kroniky Zálesáků a není záměrně upraven.Autorem je Dan
Veselý-student svitavského gymnázia).

1.část

V červenci, konkrétně od 12. do 19. se uskutečnil narychlo zorganizovaný
putovní tábor po Oravských Beskydech.Pro osoby se sníženou znalostí
zeměpisu podotýkám, že výše zmíněné pohoří leží na Slovensku,tedy
v "zahraničí". Ač jsme se snažili udělat této akci co největší reklamu,
účast byla vysoce nízká.Termín odjezdu byl totiž stanoven asi 14 dní předem,
a to už se zájemci jen velmi těžko shání.Navíc 1/2 oslovených přiznala svoji
lenost, 2. 1/2 už tak upřimná nebyla, ti se vymlouvali na všechno možný okolo.
Teď již ale mohu směle prohlásit,že udělali obrovskou chybu.Jak jsem již uvedl,
účast byla nic moc,přesněji řečeno,zúčastnilo se 5 osob : Petra Chlupová,
Marián Polák + David Kosek,Honza Šauer a Dan Veselý.Jo a taky s námi byl
jeden imaginární zálesák Ondřej Konrád.To však pouze kvůli hromadní jízdence
ve vlaku,abychom cestovali levněji.

1.den (pondělí):

První den začal sejitím se ve vlaku na svitavském nádraží na Českou Třebovou,
kterýžto vyjel zcela přesně dle platného jízdního řádu v 8.26 a "ňáký drobný".
Ve Třebové jsme přesedli na rychlík do Žiliny,kamžto jsme dorazili kolem 15-té
hodiny a ihned velice šikovně využili doby asi dvou hodin,která zbývala do odjezdu
vlaku směr Dolný Kubín.Zřejmě jste teď zvědaví,jak jsme ten čas využili.No,že jste
to vy,tak to prozradím.Já,Džony a Kosák jsme totiž vášnivými sběrateli pivních
tácků a Žilina,to byl pro nás úplný ráj.Za hodinu a něco jsme "přemístili" šest různých
druhů tácků,jmenovitě tyto : Zlatý Bažant,Corgoň,Stein,Šariš,Tatran a Smädný Mních;
kusů celkem dvacet.Ze Žiliny jsme se tedy přesouvali do Dolného Kubína - nejšerednějšího
města s nejhezčím výhledem.My jsme si zvykli nazývat toto okresní město panelovým
rájem.Proč? Protože dobré 2/3 zástavby jsou tvořeny králikárnami ze 70.let, i nám
dobře známými tzv. paneláky.Proto jsme se zde také příliš nezdržovali.Pouze v jedné
nejmenované pivárni jsme se občerstvili,znárodnili tři tácky a doplnily zásoby pitné vody
na tamním WC.A pak už rychle pryč.Poměrně svižným krokem jsme se asi za 3/4 hodiny
dostali na kopec nad město,kde jsme plánovali první noc přespat.Jak bylo naplánováno,tak
se i stalo.Vzhledem k tomu,že se již začalo stmívat, jsme hned na první louce u lesa
postavili stany.Všichni jsme byli zmoženi dlouhou cestou vlakem,a proto jsme si pouze
rychle na ohni něco uklohnili a únavou padli do stanu.

2.den (úterý):

Druhý den jsme se vzbudili a ze spacáků vylezli asi tak kolem 10-té hodiny.Sotva jsme
dokončili snídani v trávě,prohnalo se kolem nás stádo 400 ovcí i s ovčáckým psem a
"paní bačovou".Ta nás pozvala do své nedaleko stojící salaše na ochutnávku ovčích
produktů.Představa chutného ovčího sýra nás popoháněla a stan jsme složili ve druhém
nejrychlejším čase za celý tábor.K salaši jsme se dostali poměrně snadno-stačilo jít po
ovčím trusu.Po půl hodině cesty se před námi objevila maringotka a několik přístřešků,
a to byla ta salaš (to víte,doba mobilních telefonů si žádá i mobilní salaše).Přišli jsme
tak trochu v nepravou chvíli,ovce se napásly a právě byly dojeny.Nám to ale nevadilo.
Usedli jsme venku ke stolu a čekání si krátili karetními hrami - mariášem (ten jsme
Mariána a Petru stihli naučit cestou ve vlaku) a tornádem (upravená verze "cinknutýho
listí"). Marián s námi tentokrát nehrál,ochomejtal se kolem stáda a tvářil se,že pomáhá,
to abychom si to pohoštění zasloužili.Když byly ovce podojeny,paní bačová nám podala
k ochutnání ovčí sýr a žinčicu.Na obojím jsme si moc pochutnali.Odtud už naše kroky
směřovaly opravdu do hor.Po turistických značkách jsme se dostali až na Kubínskú holu
(1346 m n.m.).Prožívali jsme však něco podobného jako vojáci za války ve Vietnamu
(akorát na nás neútočila žádná letadla,ale pouze dotěrný hmyz).Drali jsme se hustou
džunglí, zapadali do bahna, a to vše v úmorném vedru.Tato oblast zřejmě turisty příliš
vyhledávána není.Asi tak v půli kopce se nám naskytlo vidět nedaleko v údolí velkou duhu.
Těsně před vrcholem se naše výprava ještě zastavila na Chatě na Kubínskej holi.Zde
jsme se postarali o dodržení pitného režimu a pozřeli něco málo masitého.Někteří z nás
zde ještě stihli napsat pár pohledů svým nejbližším.Na vrchol Kubínské hole jsme
vystoupili až navečer.V plánu jsme měli sice zdolat i o padesát metrů vyšší Minčol,ale
z časových důvodů jsme se těch padesáti metrů navíc vzdali a vydali se po hřebenové
turistické značce ku Oravě.Daleko jsme ten den již nedošli, neboť cesta byla obrostlá
keříky borůvek a my jsme se dali do pojídání tohoto fialového daru přírody,kterým když
si potřísníte tričko, můžete se s ním rozloučit. Na hřebeni ve vysoké trávě a mezi
borůvčím se místo k táboření hledá jen velmi špatně.Kousek jsme tedy ještě ujít museli.
Vybírat jsme si však moc nemohli, protože jednak se připozdívalo a navíc se blížila
bouřka.Své plátěné přístřešky jsme tedy postavili na prvním malém plácku,který se
naskytl.Sotva jsme doklohnili večeři, byla tu bouřka-a ta stála za to.

3.den (středa):

Po probuzení opět okolo 10-té hodiny jsme zjistili,že celý hřeben včetně nás je zahalen
v mracích.Po snídani na chvíli vykouklo sluníčko,a tak jsme urychleně vysušili stany
od noční průtrže a vydali se dále na cestu.Takovým hlavním cílem tohoto dne bylo sedlo
Príslop (807 m n.m.),kde jsme měli možnost opět narazit na civilizaci.Typ cesty byl
shodný s cestou z předchozího dne, místy i horší.Na kvalitě této turistické stezky
nepřidal ani déšť,který nás s občasnými přestávkami provázel až na Príslop.Nejhorším
úsekem bylo asi klesání do sedla,kde přes cestu byly pozvyvrácené stromy,jež jsme byli
nuceni podlézat,přelézat či obcházet,a to vše za deště.S příchodem do sedla déšť ustal,
my jsme ze sebe setřepali přebytečnou vodu,vyždímali ponožky,pokusili nějak odstranit
jaro v botech a zalezli do motorestu stojícícho zde při silnici z Dolného Kubína do
Námestova.Naskytla se nám tu příležitost zkusit jíst opět příborem z talířů,v sedě a na
židlích.Po doplnění potřebných energetic kých hodnot v podobě smaženého sýra za lidovou
cenu,jsme se sesedlí okolo mapy shodli,že pokračovat po původně vytyčené trase,a tedy
i dále po červené hřebenovce, je čiré bláznovství. Na novém cíli jsme se shodli poměrně
jednohlasně a všichni.Byl jím Oravský Podzámok.Protože se držíme hesla:zkusit se má
všechno,podařilo se nám úspěšně zbloudit.Naštěstí naše zacházka na úplně opačnou stranu
činila asi jen 1 km.Když jsme se dostali na správnou stezku,začaly se opět trochu více
honit mraky,a proto jsme raději přidali do kroku.I tak nás déšť ještě před utábořením
zastihl.Satisfakcí za tuto poněkud mokrou středu nám bylo nalezení místa ke spaní s
nádherným výhledem na okolní kopce.Jak se stalo již dobrým zvykem,něco málo (spíš
málo než něco) jsme si uklohnili k večeři a utahaní padli za vlast.