Zoologická zahrada Olomouc.

Po loňské návštěvě ZOO-Safari ve Dvoře Králové nad Labem (KonSterna č.1) jsme
se tentokrát v rámci školní exkurze vydali do ZOO na Svatém kopečku u Olomouce.
ZOO nabízí návštěvníkům především různé druhy šelem (často vzácných např. fosa, zorila
nebo dhoul).K vidění je (při dobrém počasí a náladě zvířat) třeba jaguár,levhart,
biturong,lev,tygr,hyena,skunk,fretka,surikata,serval,mangusta,jaguarundi,gepard,
rys,vlk kanadský,psoun prériový nebo kočka divoká,rybářská a krátkouchá.
Středně velký prostor tu mají ptáci (luňáci,sup bělohlavý,jestřáb lesní,volavka stříbřitá a
rusohlavá,kolpík africký,ibis posvátný,jeřáb královský,výr velký,puštík obecný,
sovice sněžní,kalous ušatý,pl aměňák růžový,zoborožec kaferský,kondor královský,berneška
bělolící nebo husice egyptská).
Mě osobně nejvíce zaujala nám známá husa indická, která nebyla nijak označená (třeba kroužkem),
papoušek mníšek šedý (pozorován M.Polákem na Novém rybníce u Opatova ! -viz.
KonSterna č.3) husice kuří, která obývá jih Austrálie a především jsem byl rád, že jsem na
vlastní oči spatřil racka velkého v adultním šatě. Tento druh racka pozoroval u nás poprvé M.Vavřík
v letech 1992 (u Záhlinic) a 1995 (Hulínská pískovna). V obou případech však šlo o nedospělé
jedince nebo o jedince v zimním šatu. Racek velký hnízdí od severu Krymu, přes severní Kaspické
moře až po jezera v Mongolsku a zimuje od jihovýchodního Středomoří po západní Indii.
(Sborník Sylvia č.1,r.32).
Příjemná je pak jistě návštěva pavilonu opic a poloopic,kde vás zaujmou a třeba i
pobaví kosmani,tamaríni,lemuři,biturongové a giboni.Setkáte se zde i se lvíčkem zlatým,kterého
jsme si pro jeho ohrožení v přírodě vybrali do tajenky našeho čísla KonSterny.
V menší míře v ZOO pak narazíte na kopytníky (los,sob,jelen,ovce,pakůň,koza nebo lama).
Zajímavým překvapením je potom návštěva nyní velmi aktraktivních mořských akvárií,ve
kterých se zde můžete setkat se žralokem černoploutvým,piraňou,murénou,drobnějšími
korýši,ježovkami,nádhernými korály a především mořskými útesovými rybami.Shlédnout
se tu dají i vybraní zástupci tropických a subtropických obojživelníků a plazů.
Kladným počinem jistě v nedaleké budoucnosti bude otevření pavilonu s netopýry.
Za vážný nedostatek,způsobený nejspíš finanční situací ZOO, bych označil jistou chaotičnost
v umístění řady druhů zvířat podle jejich příbuznosti. Při dobrém počasí je však návštěva ZOO,
spojená například s podzemím nedalekých (a na cestě do Svitav snadno dosažitelných)
Javoříčských nebo Mladečských jeskyní,užitečně stráveným časem a neprošustrovanými penězi.

Jiří Mach


V pohorách po horách a dolách Islandu

3.díl - Mezi ledovci.

9.6.-
Celou noc s přestávkama propršelo.Stan moc neobstál,poněvadž Ondra má pod sebou kaluž,
kterou vysouší ručníkem.Hlavně,že já jsem v suchu,hi,hi,hi.To byl fór.
Ráno je ale konečně po čtyřech mrazivých dnech krásně teplo,takže vyrážíme vzhůru do
hor mezi ledovce.
Začínáme u šedesátimetrovýho vodopádu Skogafoss a pak stoupáme proti proudu kaňonem
řeky.Masy vody se tu valí mazi balvany a občas ji zabrzdí mohutný vodopád.Nevíme,kterej
dřív fotit.Slunce a vodní tříšť předvádí fantastiský odstíny duhy a stříbrný plochy ledovců
Eyjafjallajokullu a Mýrdalsjokullu začínáme mít na dosah.Je to zvláštní pocit,stoupat od moře
přímo do ledovejch hor.
Zhruba ve výšce šesti set metrů nad mořem se objevujou první zbytky sněhu a začíná se
pořádně ochlazovat.Po překročení řeky (naštěstí po mostku!) se zvedá vítr a chumelí.Z mlhy
náhle vykukuje červená střecha chaty a to je naše záchrana.V tomhle nečase by jsme měli
za pár minut stan na cucky.
Chata je jednoduše zařízená : vařič,teplomet a matrace,ale nám to stačí.Aspoň tu nefouká.
Voda v nádobě na vodu je zmrzlá a tak vaříme přímo ze sněhu.Venku se zatím mele pořádná
sněhová bouře.Podle knihy návštěv tu byl za poslední dva roky jedinej Čech.Nějakej Standa
z Moravy.
Celou noc se chata otřásá v základech.Uvnitř je slabě pod nulou a oba nemůžem kloudně
spát.

10.6.-
Ráno ještě chvíli bouří,ale pak jak otočením kouzelnýho kohoutku vítr "vypne".Vylejzáme
před chatu a skrz roztrhaný mraky zíráme přímo na moře! Na druhý straně oslnivě září
ledovce.Boží!
Pokračujem v cestě vzhůru.Od mokrýho sněhu nám protíkaj boty,ale za hodinu a půl jsme
v sedle mezi ledovci ve výšce 114O metrů.Dostihla nás tady sněhová fujavice,ale po chvíli
se utišila.Naskýtá se nám pohled do údolí Godalandu,tedy do "božské země".A název nelže!
Rozeklaný skály,porostlý žlutou trávou a mechem,nahoře sníh,dole divoká řeka, zalitá
sluncem.Fantazie nebo splněnej sen?
Cestou dolů jsem vypráskal celej film.Nedaleko prázdnýho kempu stavíme stan a zdejší
umyvadlo se zrcadlem nás vybídlo k dlouze odkládaný hygieně. No,umyl jsme si ruce po
zápěstí, nohy po kotníky a obličej po uši.Toť vše,ale je mi fajn.

Marián Polák