Vzpomínky na soví houkání.

(Následující řádky berte jako pozvání na letošní pátrání po sovách na Poličsku a Svitavsku).

Milovník přírody a zároveň ornitolog má vyzkoušet všechno.Možná pro zpestření,ale
především pro doposud nepoznaná tajemství a zkušenosti z poznávání života sov,jsem se
v zimě loňského roku rozhodl tento můj "nedostatek" napravit.Pociťoval jsem také dluh
vůči Poličsku,kde již čtvrtým rokem sleduji tamnější avifaunu.Ani literatura nepřináší
příliš informací o výskytu sov v okolí Poličky.
S chutí jsem naplánoval trasu se zastávkami,z kazet s nahrávkami hlasů sov namixoval
několikaminutové úseky,sbalil mapy,připravil magnetofon a vyzbrojil se nezbytnými potřebami
pro noční pobyt.Dokonce jsem měl i osobního řidiče v osobě ochotného bratra,který
měl nakonec z nálezu sov snad větší zážitky než já !
Pro mapování jsem zvolil období poloviny února,který navíc byl velmi teplý.Rušivý
byl především vítr,který se jistě podepsal na celkově malém počtu zjištěných druhů.
Nepomohla ani momentální oblačnost.
Na první výjezd jsme tedy vyrazili v pátek 13.února v 18.00 hodin.Rozhodl jsem se
pro zkoumat poměrně rozsáhlou oblast - Polička,Korouhev,Jedlová,Stašov,Svojanov a
Bohuňov.Zaměřil jsem se na výskyt sov ve vesnicích,na okrajích města a v nehlubokých
lesích.Pobavili jsme se především v Korouhvi,kde jsme hlasy sýčka a puštíka vylákali
do oken a na balkóny v okolí kostela hned několik nicnetušících a mírně vylekaných vesničanů.
Raději jsme je nedráždili,chtěli jsme vyváznout se zdravou kůží.Dlouho jsme nezachytili
jediný soví hlas a už jsem ani nedoufal v úspěch.A tak jen s domněním,že oblast Svojanova
je známá a probádaná lokalita výskytu sov,jsem očekával příjezd do Bohuňova s napětím.
Když už jsem balil magnetofon,zaslechl jsem dosti neobvyklé zvuky,které jsem si pamatoval
z mixování kazet.Teprve až doma při přehrání originálu jsem mohl potvrdit,že šlo o hlasy
mladého výra velkého.První den jsem pak ukončil ve 2.00 hodin na poličském hřbitově !
Pro druhý den jsem vybral oblast Širokého Dolu,Borové,Telecího,Lačnova a Sádku.Neúspěch
prvního dne nás neodradil,ale čas utíkal a znovu se nám nedařilo narazit na žádnou sovu.
Dojeli jsme do Telecího (CHKO Žďárské vrchy),kde jsme zajeli za vesnici na vrch Maděra.
Brzy jsme zjistili,že toto místo leží na trase z Krásného nebo Březin,kterou si vybrala
mládež pro dosažení diskotéky v Telecím.Zvláště mladíci se cestou posilňovali alkoholem,aby
se v lese nebáli.Jejich zpěv nás dosti rušil a uvažovali jsme,jestli ti hoši vůbec jsou
schopni do Telecího dorazit.Raději jsme se vždy při jejich průchodu naším stanovištěm schovali.
Určitě by jsme mladíky spíše vylekali a o nějaký fyzický střet jsme už vůbec nestáli.
Dokonce jsme slyšeli,jak mladíci považují naše auto za místo milostných hrátek nějakého
páru.Smích jsme jen stěží udržovali.
V době,kdy zrovna celkem hlučně nepřecházela asi pátá parta,jsem zkoušel nalákat jakoukoli
sovu.Byl jsem už opět zoufalý a dokonce jsem (z legrace !) prohlašoval,že jestli se teď
neozve nějaká sova,tak končím s ornitologií ! Po chvíli štelování a neustálého opakování nahrávky
jsem však uslyšel hlas,který neomylně ohlašoval přítomnost sýce rousného.
Mimochodem jsem si prostřednictvím asi třiceti přehrání hlasy sov dobře zapamatoval.
Sýc seděl na nedalekém smrku a "řval jak najatý".Dokonce byl tak "zblblý",že se mi ho
dařilo několik minut dráždit na moje pískání.Okamžiky blaha a radosti se tedy nakonec
dostavily ! Podle zjištěných údajů hnízdí na území Žďárských vrchů asi 10 párů této sovy
(Martiško J.:Hnízdní rozšíření ptáků-Jihomoravský region,1994).
Pátrání po sovách bylo přes malý počet druhů nevšedním a zajímavým zážitkem i
zkušeností,kterou všem vřele doporučuji.Rozhodně je na co vzpomínat.Již nyní spřádám plány
na průzkum sov na Poličsku a Svitavsku.Bližší informace hledejte v termínovce naší činnosti
na předhozích stránkách KONSTERNY nebo přímo u mě ! Těším se na spolupráci.

Jiří Mach



Bublinatka a jiné masožravky.

Masožravé rostliny jsou,zvláště v našich zeměpisných šířkách,skupinou rostlin,která je
celkem právem opředena tajemstvím,záhadami a fyziologickou dokonalostí.Mezi nejhojnější
patří mexické tučnice,portugalský rosnolist,špirlice a heliamfory Jižní Ameriky,
láčkovky z Asie a Madagaskaru, u nás nejznámější rosnatka nebo nejstarší známá
masožravka mucholapka podivná,objevená roku 1759.
Některé se specializují při "výběru" potravy na hmyz (rosnatka,mucholapka nebo špirlice),
jiné "volí" jako pochoutku drobné korýše × (bublinatka a aldrovanka).
Naší méně známou,avšak daleko nápadnější masožravou rostlinou je bublinatka.
Rod bublinatka (Utricularia) je největší na světě a čítá asi 150-350 druhů.Nejrozšířenější
je v Brazílii.V Evropě ji zastihneme,díky nenáročnosti k teplotě,od Skandinávie po Středomoří.
Jako druhotná stanoviště si bublinatky často vybírají vytěžené pískovcové lomy,které
nevysychají a mají stabilní hladinu vody.
Unikátní je u ní především fyziologie příjmu a lovu potravy- je považována za nejsložitější u
všech masožravých rostlin.Na svém těle mají bublinatky měchýřky (australské druhy až 4500)
opatřené záklopkou.Obústí záklopky doprovází řada velmi citlivých chloupků,které při mechanickém
podráždění záklopku otevřou za 1/160 vteřiny.Nasátím proudu vody a potravy může začít bublinatka
"hodovat".Typické jsou pro tyto rostliny žluté květy,které vyčnívají nad hladinu.Množí se i vegetativně
a jen těžko se pěstují.
V České republice je rod bublinatka zastoupen druhy : b.bledožlutá,b.vícekvětá,b.obecná
(kriticky ohrožené),b.prostřední (silně ohrožená),b.menší a b.jižní.
Podle Rybáře (1989) je na území východních Čech nejhojnější bublinatka jižní (zvaná
dříve přehlížená),která se vyskytovala v 80.letech v čistých vodách v Polabí,Poorličí,
Českém ráji nebo vzácněji na Chrudimsku,Havlíčkobrodsku a Českomoravské vrchovině.
Vzácnější ve výskytu je pak bublinatka menší a bublinatka obecná.
Bublinatka jižní (Utricularia australis R.Brown,syn.U.neglecta Lehm) roste
v mělkých,stojatých,v létě vyhřívaných vodách tůní,slepých ramen a rybníků.Vyžaduje
vody mezotrofní a slabě kyselé.Dostál (1989) uvažuje,že jde o odrůdu b. obecné.V republice
roste nejhojněji v oblasti jihočeských pánví.Také v Českém ráji a na středním toku řeky
Moravy je bublinatka jižní nejrozšířenějším druhem.Faltys (1995) považuje tento taxon
v našem kraji za potencionálně ohrožený nebo vzácný !
Informace o výskytu b.jíž úní jsou nám ,alespoň prozatím,skryté.Na ceduli naučné stezky
"K pramenům řeky Svitavy" je text,připomínající,že bublinatka jižní (přehlížená) rostla
v jezírku při pramenech jestě v roce 1964.Dnes se na této lokalitě pro letní kolísání vody
nevyskytuje.
4.září 1960 zdokumentovala výskyt bublinatky obecné v jezírku u pramene Svitavy paní
Zdeňka Hrubá (revidoval F.Procházka z Pardubic,z herbáře uloženého na III.ZŠ Svitavy).
V létě roku 1998 jsem při kontrole zatopeného pískovcového lomu severně od Svitav,v
lesích za Horním rybníkem nalezl asi 90 květnatých lodyh nad hladinou.Domnívám se,že
zdejší výskyt tohoto druhu je řadě odborníkům neznámý.Společně s Filipem Jetmarem jsme
pokračovali v orientačním průzkumu oblasti rybníků na Svitavsku a u Opatova.Bublinatku
jižní zjistil Filip i v nádržích pod Novým rybníkem u Opatova.Výskyt bublinatky jižní dokazuje
i průzkum botanika Faltyse (AOPAK Pardubice),který ji nalezl v obtokové strouze
rybníka Hvězda u Opatova na přelomu 80. a 90.let.Společně jsme pak spíše náhodou objevili
nekvetoucí bublinatku v hojném počtu na svitavském Dolním rybníku.
Výskyt jistě může být,přes jistou náchylnost na podmínky biotopu, v naší oblasti i početnější.
Vyzýváme proto k důkladnému prozkoumání podobných lokalit.Zážitek z nálezu velmi zajímavé
a pěkné masozřavé rostliny stojí za to.

Zájemcům o pěstování masožravek doporučuji knížku Masožravé rostliny od Zdenka Ježka.
Je i nyní k mání v našich obchodech v ceně 49,-Kč.

Použitá literatura:

Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí-Rekonstrukce rybníka Hvězda.
ECO-ENVI-CONSULT,Jičín 1998.
Dostál J.(1989): Nová květena ČSSR,2.
Faltys V. (1995) : Přehled vyhynulých,nezvěstných a ohrožených taxonů cévnatých
rostlin na území východních Čech.AOPAK Pardubice.
Ježek Z. (1998) : KOKTEJL,březen 1998-Cesty za masožravkami,str.144-148.
kolektiv (1996) : Mokřady střední Moravy.Sagittaria.
Rybář P. (1989) : Přírodou od Krkonoš po Vysočinu H.Kruh.H.Králové.
Studnička M.(1984) : Masožravé rostliny.Academia.

Jiří Mach



Papouška bych tu nečekal.

Jako obvykle,i 9.dubna letošního roku (pzn.1998) jsem při obchůzce Nového rybníka vylezl
na svůj oblíbený posed,abych obhlédl hladinu rybníka očima mých ptačích kolegů.Bylo jasno,
teplota patnáct stupňů a vál slabý proměnlivý vítr.
Chvíli jsem se pokoušel fotit lovícího orlovce říčního,ale jako vždy když mám teleobjektiv,
si ten zmetek vybral oběť až někde u hráze.Během focení jsem zaslechl jen tak "na půl ucha"
jakésy skřeky,kterým jsem však zatím nevěnoval pozornost.Vycházely z blízkých korun olší
a ačkoliv na stromech nebylo ještě žádné listí,původce hlasů jsem nespatřil.
Orlovec mezitím přilétl blíže a útočil na rybu kousek přede mnou.V rozhodující chvíli mačkám
instinktivně spoušť a - a nic ! Zapomněl jsem si ji natáhnout.Mé hlasité nadávky opět překřičel
tajuplný "zpěvák"."No dobře,straka" říkám si a mířím objektivem do olší.Na rozostřené
matnici se mi skutečně objevila straka.Doostřím a straka se proměnila v nádherného velkého
zeleného papouška! "Já snad blbě vidím",jo andulku mezi vlaštovkama,to jo,ale tohle je snad
nějaký amazoňan!
Dělám snímek a zaznamenávám si popis ptáka:velký jako straka,tyrkysově zelený,na břichu
a hrudi bílošedý,narůžovělý zobák a dlouhý ocas.Papoušek zaskřehotal a ladnými vlnkami
prolétl kolem mne a zmizel v korunách olší u potoka.Připisuji si k popisu špičatá křídla.Stále
netuším oč jde.
Odjíždím za naším specialistou-detailistou Milanem Janouškem a v jeho speciálně-detailním
atlase jednoznačně určuji papouška jako mníška šedého (Myiopsitta monachus).Pták hojně
chovaný v zoologických zahradách,který počátkem devadesátých let vytvořil menší divoce
hnízdící kolonii u řeky Sázavy.
Jestli to byl divoký pták nebo uprchlík ze zajetí nevím,ale mohu každého ujistit,že pozorovat
tohoto exotického tvora v šedivé předjarní krajině je nazapomenutelný zážitek !

Marián Polák

(Pzn.redakce: Novější název tohoto druhu je papoušek mniší.Původem je z Bolívie,Brazílie,
Argentiny a Uruguaye.V Evropě volně žije v Itálii,Španělsku a Belgii.V ČR volně
žije od roku 1985.V roce 1990 hnízdilo až 87 jedinců v lískových porostech
v údolí řeky Sázavy - z literatury Bejček,Šťastny a Vašák : Svět zvířat V,
Ptáci 2,Albatros 1998).



Ptactvo v okolí 7.mateřské školy.

Od roku 1995 přebývám v objektu 7.mateřské školy ve Svitavách.Tímto příspěvkem
chci dokázat,že i městské prostředí se může stát inspirativním při sledování a studiu
ptáků.Stačí si jen lépe všímat,mít oči dokořán a hlavou co nejčastěji vzhlížet k oblakům.
Pro mnohé z obyvatel měst,kteří z různých důvodů nemohou (nebo nechtějí) pozorovat
ptáky na atraktivnějších lokalitách,je i intravilán "studnicí poznání".Ale i pokročilejším
ornitologům skýtá řadu zajímavostí i nových zkušeností.
Krátký,stručný a netradiční přehled mých ornitologických zážitků je souhrnem za 3 roky
pobytu v těsném okolí MŠ.Školka je umístěná ve středozápadní části města .Tato spíše
starší čtvrť je charakteristická vyšším podílem zeleně.Územím okolí MŠ rozumým plochu
ohraničenou Malým náměstím,ul.Dimitrovova,Čsl.armády,R.Kloudy a T.G.Masaryka.
V přímém sledování jde o plochu asi 200x200 metrů.Ptactvo pozorované ve vyšších
výškách mohlo překročit území asi o 50-100 metrů.
V těsném okolí školky se nachází 3 panelové domy,1 činžovní dům,3 větší rodinné domy,
budova Prodejního centra (bývalý TOS) a areál MŠ.Větší plochy zeleně jsou vytvořeny
v areálu školky a v okolí rodinných domů.
Skladba dřevin : 9 smrků,9 bříz,7 javorů,5 líp,3 jasany,1 jedle,1 líska a 1 jilm + ovocné
zákrskové dřeviny a keře (tavolník,zimolez,šeřík a ptačí zob).

Přehled druhů: (v závorce je uveden druh,který byl pozorován do vzdálenosti 50 metrů
za vymezenou hranicí sledovaného území)

a) hnízdící
- brhlík lesní (dutina břízy)
- čečetka zimní
- drozd zpěvný
- hrdlička zahradní
- kavka obecná (komíny činžovního domu)
- kos černý
- pěnice pokřovní
- rehek domácí
- rehek zahradní (dutina ve zdi Prodejního centra)
- rorýs obecný (např.větrací otvory pod střechou školky)
- stehlík obecný
- vrabec domácí (např.větrací otvory pod střechou školky)
- zvonohlík zahradní

b) nocující a odpočívající
- havran polní (na jilmu)
- křepelka polní
- špaček obecný

c) prolétající

1) v nízkých polohách
- jiřička obecná
- krkavec velký
- poštolka obecná
- (sokol stěhovavý-introdukce)
- straka obecná
- vlaštovka obecná
- kormorán velký

2) ve vyšších polohách
- čáp bílý
- čejka chocholatá
- husa polní
- kachna divoká
- káně lesní
- moták pochop
- orel sp.

d) lovící a hledající potravu

1) v době hnízdění
- lejsek šedý
- sedmihlásek hajní
- sýkora koňadra
- sýkora modřinka
- zvonek zelený

2) mimo dobu hnízdění
- hýl obecný
- dlask tlustozobý
- čížek lesní
- červenka obecná
- (krahujec obecný)
- králíček obecný
- křivka obecná
- lejsek černohlavý
- (ořešník kropenatý)
- (pěnkava jikavec)
- strakapoud velký
- sýkora uhelníček
- šoupálek dlouhoprstý
- žluna zelená

Pro zařazení jednotlivých druhů ptáků do mnou zvolených kategorií byl rozhodující
převažující typ chování a doba zastižení.Je jasné,že například v kategorii d) lovící a hledající
potravu by se objevily druhy hnízdící,ale i odpočívající.

Celkem jsem tedy v období podzim 1995 -zima 1999 zaznamenal v okolí 7. MŠ 45 druhů
ptáků + 4 druhy mimo aktivně sledované území - v blízkosti vymezené plochy.

Počet druhů je ve skutečnosti vyšší už jen proto,že školka leží na spojnici Dolního a Lánského
rybníka,tedy migrační trasy jistě nejen vodních druhů ptáků.

Jiří Mach