Lubenské kopce se nacházejí při západním okraji obce Lubná, asi 7 km severozápadně od města Polička. Jde o okraj Lubenských lesů, které se zvyšují západně dále až k obci Borová, konkrétně k vrchu Skalka na „lubenské“ Svaté Kateřině, který dosahuje nadmořské výšky 699 m n.m. Pokračují pak i do oblasti PR Maštale na Budislavsku a Prosečsku.

Poměrně nerozsáhlé vlastní zájmové území (z pohledu ochrany přírody, ale třeba i turistiky), které bylo vymezeno na asi 35 ha, patřilo již v 80.-90.letech minulého století mezi významnější lokality i podle úředníků tehdejšího Okresního úřadu, který však nestačil prosadit její vyhlášení za zvláště chráněné území (přírodní památku). Snaha o napravení této situace je nyní na Krajském úřadu Pardubického kraje, který od počátku 21.století zahájil práce na monitoringu Lubenských kopců a v roce 2001 byl dokonce zpracován plán péče o toto území (L.Kopecká-Baťová).

Význam geologický a zejména geomorfologický je znám již také z dřívější doby. Potvrdil to svojí prací známý odborník v této oblasti RNDr.Jan Vítek. V podstatě nikde v širším okolí se nenachází ukázky mrazového zvětrávání granitoidů („žul“) s rozpadem a tvorbou kamenných sutí na svazích. Lubenské kopce spadají do údolí vytvořeného Lubenským potokem, který na protilehlém svahu údolí obnažil druhohorní pískovce a slínovce. V místech pod zájmovým územím je tak zřetelná linie rozhraní Českomoravské vrchoviny a Východočeské křídové pánve.

Území je hodnotné i díky zachovalým přirozeným i polopřirozeným porostům květnatých bučin s příměsí jedle bělokoré a javoru klenu. Z dalších dřevin můžeme jmenovat například modřín opadavý a bohužel asi 40% porostů tvoří smrk ztepilý. Z botanických průzkumů (rok 2000) pardubické AOPK vyplývá, že kromě typických druhů těchto společenstev (bažanka vytrvalá, kopytník evropský, bukovinec kapraďovitý, svízel vonný, vraní oko čtyřlisté, nebo samorostlík klasnatý), byly zaznamenány i vzácnější druhy (čarovník prostřední, kozlík dvoudomý, hruštice jednostranná nebo svízel okrouhlolistý). Do území vloni zavítal i Filip Jetmar, který tu objevil prstnatec Fuchsův a kruštík širolistý.

Inventarizační průzkum obratlovců provedla v roce 2000 Světlana Vránová (AOPK Pardubice), která zejména od místních informátorů získala údaje o výskytu více než 139 druzích obratlovců. K samotnému území se však vztahují jen někteří, a řada druhů již se v území již prokazatelně nevyskytuje (strakapoud prostřední, tetřívek obecný apod.) Zjištěné údaje o výskytu obratlovců zasluhují aktualizaci a zpřesnění zejména ve vztahu k samotné lokalitě Lubenských kopců. Stejně tak by bylo vhodné provést v Lubenských kopcích doplňují odbornější průzkumy (např. chiropterologický, mykologický, malakologický nebo entomologický).

O jeden takový jsem se pokusil od února do června v roce 2004 (na základě objednávky KÚPk). V brzkém jarním období jsem se zaměřil na zjišťování výskytu sov (3 kontroly) a později dalšími 4 kontrolami na pobyt dalších skupin ptáků (eventuelně savců). Zdárné dokončení průzkumu ukončil můj úraz po pádu z kola v polovině června u Budislavi. Nepřízeň osudu jsem pocítil pak i v případě odcizení fotoaparátu v královedvorské ZOO a Safari, kde jsem kromě poměrně cenného přístroje poskytl zloději i několik záběrů z Lubenských kopců (například mláďata výra na hnízdišti).

Kromě běžných a početných druhů ptáků (pěnkava obecná, sýkora uhelníček, kos černý, pěnice černohlavá, červenka obecná, budníček menší, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý nebo střízlík obecný) jsem zaznamenal také některé významnější – hnízdění výra velkého nebo pravděpodobné hnízdění sýce rousného. Významné také bylo zjištění až 6 ozývajících se samců holubů doupňáků. Za nejpozoruhodnější záznam považuji aktivní zpěv samce lejska malého v době hnízdění. Tento druh patří mezi nejméně známé druhy našeho okresu, přičemž v době hnízdění je znám tuším jen na 3 dalších lokalitách okresu Svitavy. Překvapil mě jen 1 (eventuelně 2) zpívající samci budníčka lesního. Z dalších druhů je zajímavý výskyt čápa černého a několik krkavců velkých. Oba druhy pravděpodobně mohou hnízdit v okolních lesních porostech.

Území si tedy zasluhuje nejen další pozornost ze strany úředníků i biologů, ale především určitý druh informovanosti o významu lokality u občanů obce, myslivců, lesníků, místní samosprávy a vlastníků pozemků. Zejména nevhodnými lesnickými zásahy a některými dalšími negativními jevy (např. pravděpodobně i vybírání mláďat z hnízda výra velkého) by biologická i další „hodnoty“ území mohly utrpět výrazné ztráty.

Jiří Mach

Pelikán podruhé ve Svitavách ?

V minulém čísle KonSterny jste mohli číst můj příspěvek o prvním registrovaném výskytu pelikána bílého přímo na území města Svitavy. Od té doby schválila naše pozorování i faunistická komise České společnosti ornitologické. Ale pelikánům se možná ve Svitavách v minulém roce zalíbilo ! Svědčí o tom dvě nezávisle na sobě podané zprávy od obyvatel části Svitav – Moravského Lačnova, kteří podali popis, odpovídající možnému výskytu pelikána na polích západní části Lačnova na podzim loňského roku. Více důvěryhodnou zprávu nám podal pan Šváb, který sledoval mladého pelikána v zatopeném pískovcovém lomu v lese „U Adama“, tedy v bezprostřední vzdálenosti polí, nad kterými ho mohli pozorovat lačnovští, kteří v tu dobu pracovali na poli. Pozorování pana Švába ve dnech 9. a 14.září 2004 lze brát jako velmi důvěryhodné. I tento výskyt jsme ohlásili faunistické komisi a o výsledku posouzení komise vás budeme v dalším čísle zpravodaje informovat. Myslím si, že můžeme zprávu o dalším výskytu pelikána (bez uvedení druhu) brát v úvahu jako další výskyt tohoto exotického ptačího druhu na území Svitav, přestože „původ“ pelikána je stále nejistý.

Jiří Mach