Kvantitativní výzkumy ptačích druhů jsou jednou z mnoha ornitologických disciplín. Ve své podstatě se zabývají početností ptáků v určitém území (může jít o výzkumy hnízdních populací nebo např. shromažďujících se ptáků na tahových zastávkách, pelichaništích či zimovištích) . Tyto výzkumy se zpravidla vztahují k menším územím, u větších ploch (např. na úrovni zemí) je vždy stanovení početnosti složitější. Proto ornitologie užívá různých odborných metod výzkumů, kde se bohatě využívá mj. statistiky. U větších území jsou však výsledky většinou zatíženy chybou, dá se říci, že jde pouze o odhady.Toho si můžeme všimnout třeba v atlasech hnízdního rozšíření (např. Evropský atlas hnízdního rozšíření aj.) Nechci zasahovat do odbornějších polemik, neboť k tomu nejsem dostatečně fundovaný, protože mne však uvedená problematika zajímá a rád vyhledávám informace o početnosti jednotlivých druhů, chtěl bych se o některá zjištěná data (týkající se v tomto případě odhadů celosvětové početnosti) rozdělit, neboť si myslím, že jsou zajímavá.

Bez zajímavosti nejsou ani odhady početnosti u jiných druhů, namátkou odhad počtu evropských populací vrabce domácího (130-270 mil. ex.), pěnkavy obecné

(270-480 mil.) sýkory koňadry (92-180 mil.) nebo dudka chocholatého (1,8-3,5 mil.) a

ledňáčka říčního (160-320.tis.). Některá čísla k neuvěření, že?

Na stránkách Birdlife International (http://www.birdlife.org) jsem u vybraných vodních ptáků nalezl následující odhady globální početnosti (vše uvedeno v počtech exemplářů, zdroj Wetlands International 2002): následující stránka

Milan Janoušek

Potápka roháč 530.000-1.700.000 Polák velký 2.500.000-3.800.000

Potápka černokrká 3.900.000-4.300.000 Polák chocholačka 2.700.000-4.100.000

Potápka rudokrká 150.000-370.000 Polák kaholka 1.100.000-1.400.000

Potápka žlutorohá 160.000-1.200.000 Zrzohlávka rudozobá 350.000-440.000

Pelikán bílý 270.000-290.000 Hohol severní 2.100.000

Volavka stříbřitá 640.000-3.100.000 Hohol islandský 180.000-210.000

Volavka popelavá 710.000-3.600.000 Hohol bělavý 1.000.000

Volavka červená 270.000-570.000 Morčák velký 450.000-1.400.000

Kvakoš noční 430.000-3.600.000 Morčák prostřední 510.000-600.000

Husa polní 800.000-840.000 Lyska černá 7.900.000-8.800.000

Husa běločelá 2.900.000-3.300.000 Jeřáb popelavý 270.000

Husa malá 25.000-30.000 Orlovec říční 460.000

Husa krátkozobá 280.000 Racek chechtavý 7.300.000-11.000.000

Husa velká 920.000-970.000 Racek bouřní 1.700.000-4.400.000

Husa indická 52.000-60.000 Racek černohlavý 570.000-1.100.000

Ostralka štíhlá 6.100.000-7.500.000 Rybák obecný 1.100.000-4.500.000

Čírka modrá 2.500.000-4.800.000 Rybák bělokřídlý 2.500.000-4.500.000

Lžičák pestrý 5.000.000-6.400.000 Rybák bahenní 240.000-1.300.000

Hvízdák eurasijský 2.800.000-3.300.000 Rybák černý 450.000-1.300.000

Kopřivka obecná 3.800.000-4.400.000 Čejka chocholatá 4.400.000-7.000.000

Příroda východního Polabí.

18. prosince 2004 byla slavnostně otevřena nová stálá expozice v pardubickém Východočeském muzeu, která byla nazvána „Příroda východního Polabí“. Autoři expozice pod vedením zoologa RNDr.Vladimíra Lemberka připravili velmi zdařile, moderně, zajímavě a jistě značně pracně ukázku zejména živých organizmů v nejrůznějších prostředí této části našeho kraje.

Celkem 21 prosklených vitrín, doplněných četným přírodním materiálem, pak představuje typické ekosystémy a biotopy od slepých říčních ramen, rybničního, přes lesní (dubiny, bory) a nelesní prostředí (váté písky), až po prostředí lidských sídel (zahrady nebo domy) nebo pole a louky. V expozici se dovíme i jak se měnilo koryto Labe v okolí Pardubic a Hradce Králové, které druhy rostlin a živočichů se Labem šíří, nebo které naopak v této oblasti již bohužel nežijí. Autoři se věnují i významu dominanty zdejší oblasti, a to Kunětické hoře, o které se dovíte nejen to, které biologické druhy si tuto část kraje vybírají pro svůj život nebo jako své příležitostné prostředí.

V některých případech si návštěvníci (jistě ocení zejména děti) nenechají uniknout příležitost zvolit si na panelu možnost přehrání hlasů některých druhů ptáků. Při prohlídce vitrín neruší popisky k jednotlivým exponátům. Jména druhů představovaných rostlin a živočichů si při prohlídce každý najde v přehledném schematickém nákresu, který je součástí prohlídkového průvodce, který každý obdrží při příchodu do sálu.

Celá expozice je vytvořena nejen z řady vycpanin nebo dalších typů preparátů živočichů. Pěkné je i zařazení druhů suchých rostlin, přičemž vytvořit z nich například rákosinu bylo jistě nesmírně nervydrásající. K ukázkám vitrín je samozřejmě připojen vždy informační panel, který dané prostředí a druhy představuje.

Expozici je tedy možné shlédnout a prostudovat (počítejte s minimálně jednou hodinou) jak za nepříznivých zimních, tak i teplých dní a zpříjemnit si tak pobyt v Pardubicích. Jistě vůbec nejlepší bude v příhodném období navštívit jak muzejní expozici, tak dané vybrané prostředí přímo „in natura“.

Jiří Mach