Zřejmě nejen zasvěcení odborníci vědí, že v letošním roce ornitologové pokračovali v dlouholetém mapování hnízdišť čápů bílých v Evropě. Přitom s větší pozorností než jindy, sledovali i přílet čápů do hnízdních oblastí a přímé obsazení tradičních hnízd.

První dubnové dny jsme i my na Svitavsku pozorně vyhlíželi na hnízda, kde v posledních letech čápi hnízdili. Možná, že i oteplení počátkem dubna, přivedlo i „naše“ čápy do jejich domoviny. První obsazené hnízdo hlásil Marián Polák v Třebovicích (sice na Orlickoústecku, ale v těsné blízkosti rybníka Hvězda). Den poté, jsme s velkou radostí objevili 1 čápa i na svitavském komíně Jednoty Na červenici, protože zde došlo v loňském roce k hnízdění po dlouhých 22 letech přímo ve městě Svitavy. Další významný den byl 6.duben, kdy hlásil obsazenou hnízdní podložku v záchranné stanici ve Vendolí pan Zelený. I tady v roce 2003 došlo k prvnímu hnízdění čapího páru. V ten samý den přiletěl čáp na hnízdo v Opatově (hlásil opět Marián). Přílet druhého jedince do páru na hnízdo do Svitav, jsem zaregistroval 15.4. Bohužel 12. května zahynul 1 z čápů, kteří hnízdili Na Červenici. Čáp, který na komíně vydržel, byl ještě několik dní po té „obtěžován“ dalším dvojicí čápů. V jednu dobu bylo dokonce možné kolem komína napočítat i 5 jedinců. Poslední květnový týden bylo pak provedeno odebrání 1 vajíčka z hnízda (3 už byla mimo něj) a umístění k inkubaci v Záchranné stanici ve Vendolí.

Pokud se týká úspěšnosti hnízdění čápů bílých na Svitavsku, pak 1 úspěšně vyvedené mládě na podložce v záchranné stanici ve Vendolí hlásil pan Zelelný, v Opatově byla v počátku července 3 mláďata, v Opatovci 2 a ve Třebovicích také 3.

Jiří Mach

Ornitologický víkend na Brlence.

Necelá dvacítka MOPíckých dětí a několik dospěláků se sešlo poslední únorový víkend na tradiční základně svitavských Zálesáků poblíž osady Brlenka. Letošní zima bohatá na sněhovou nadílku sice příliš nepřála sovímu houkání, ale přesto jsme hned po pátečním příjezdu zkusili štěstí v okolí chaty. Na reprodukované nahrávky hlasů sov jsme však žádnou reakci nezaznamenali, ale děti alespoň pozbyly něco ze své bezedné energie. Zřejmě jim však ještě nějaká zbyla, protože v sobotu byly již o půl šesté ráno znovu na nohou!

Sobotní dopolední program byl tak jasný: sněhové bitvy, stavba sněhových hradů, vaření apod. Hned po obědě dorazili „přátelé Zeleného Vendolí“ a „pekelník Andrle“, kteří napnuli pár metrů sítí a posléze do nich i chytili sýkoru parukářku a uhelníčka. Polystyrénová atrapa výra sice vzbudila mnoho pozornosti mezi dětmi, bohužel ne tolik mezi dravci a za šera ani mezi sovami, takže „lov“ byl neúspěšný. Jediný koho výr přilákal tak byl pouze ornitolog veterán a nadějný botanik Honza Roleček, jenž nás doprovodil i při dalším houkání na prověřené lokalitě poblíž srubu „Haberle“. Ovšem ani tentokrát jsme nebyli úspěšní: v měsíčném bezvětří jsme zahlédli pouze auta promrzlých nimrodů, čekajících na černou a zaslechli pouze ozvěnu našeho kazeťáku.

Ovšem ani tento neúspěch nás nijak nerozladil, neboť jsme si pak v teple srubu vesele zapěli, pojedli, popili čaje a v neděli se vydali k domovu. Vlastně je to docela dobrá záminka, ty sovy; proč se vydat do předjarních lesů, něco společně prožít a těšit se zase zpátky do civilizace. Takže za rok zase!

PS: Ani o týden později nebyli TOMíci při vyhoukávání úspěšní. Pouze na hlas kulíška přilétlo cosi velkého pět metrů nad hlavou, ale bylo to prý dost hlučné – snad výr?

Marián Polák

Pelikán bílý poprvé ve Svitavách?

Bylo pondělí 26.dubna, když mi přibližně v 17:15 hodin zavolal můj gymnaziální kolega Jiří Žilka, že u Lánského rybníka pozorovala naše bývalá studentka Anna Tronečková zřejmě pelikána. Chvíli jsem nevěděl, co mu mám do telefonu říct, a tak jsem jen konstatoval, že to těžko budu moci ověřit. Pak jsem si ale vzpomněl na zprávu televize Nova, která hlásila výskyt pelikána bílého na Nymbursku, a mě pojalo podezření, že by mohlo jít o stejného jedince. Doma jsem byl sám s šestiletou dcerou Veronikou, kterou jsem tím pádem musel nalákat na „velkou výpravu za pelikánem“. Sedli jsme na kola a v 17:40 jsme už stáli nad Lánským rybníkem, a já jásal, že na poli s volavkami popelavými opravdu sedí 1 pelikán. Snažil jsem se proto přiblížit se k němu a vyfotit ho s mojí chabou technikou. O to samé se ve stejnou chvíli pokoušejí i „objevitelé“ pelikána A.Tronečková s Pepou Konopáčem. Ornitologický zážitek si nenechává uniknout ani kolega Žilka, který jim „kryje záda“ (poprvé ho vidím s dalekohledem na krku). Pelikán byl však v přítomnosti volavek dost plachý. Po krátké chvilce se i s volavkami vydal v blízké Vodárně.

Za chvíli telefonuji Milanovi Janouškovi, který vzápětí (taky asi 5 vteřin nevěřil, že je tu pelikán) přichází ze svého nového bydliště v Lánech. Jenže má už smůlu. Pelikána neviděl ani potom, co ho jel „nahánět“ k Vodárně. Pochopitelně mu tento neúspěch „nedal spát“ a druhý den ráno jde k Lánskému rybníku „na čekanou“. Mlha je docela proti tomu si vychutnat pohled na letícího pelikána. Nakonec má ale velké štěstí a pelikán se i jemu brzy ráno v úterý na chvíli ukázal !

Jen pomalu si uvědomujeme výjimečnost tohoto pozorování, a to i přesto, že není jasné odkud se tu pelikán vzal. V historické literatuře se objevují jen 2 zmínky o výskytu pelikánů bílých v našem okolí. A to v roce 1910 a nekonkrétní je údaj patrně z roku 1930. V obou případech šlo o výskyt pelikánů na rybnících Hvězda a Nový u Opatova. V tom případě můžeme říct, že výskyt pelikána bílého ve dnech 26. a 27.dubna 2004 je první registrovaný výskyt tohoto druhu u svitavských rybníků a zřejmě teprve 3. nám známý výskyt na okrese Svitavy.

Jiří Mach