| Pomalu končící léto a stejně tak pomalu nastávající podzim může být vlastně příležitostí, kdy je možné něco rekapitulovat, a na druhou stranu i na něco nastávajícího upozornit. Náš zpravodaj „si už zvykl“ plnit především první část výše uvedených funkcí. Bilancování téměř ročního období to však není vysloveně jen ornitologické, jak by se mohlo z obsahu zdát. Za námi jsou aktivity i zážitky neornitologické. Ty se však ke čtenářům nedostávají v poslední době tak často. (Nyní se omlouvám za to, že se v úvodníku nedočtete nic zajímavého – a propó, dočetli jste se vlastně někdy ?). Aktivita některých našich dříve častěji přispívajících pisatelů ustrnula. Je to škoda. A to jsem si už postesknul v úvodníku předešlého čísla! Tak tedy ani dlouhé zimní večery nevyprovokovaly řadu jistě nápaditých a šikovných hlav. KonSterna nabízí (tak jako jiné možnosti) poskytnutí našich záznamů, postřehů, myšlenek a zážitků i dalším generacím. Zní to jako omšelé klišé, ale zkuste se vžít do situace, kdy objevíte takovou tiskovinu (či jakýkoli jiný nosič informací), která popisuje stav přírody nebo lidské snahy o její ochranu z doby třeba před 50-ti lety. Věřím, že zrovna tak jako já, když objevím něco podobného, a přečtu takový materiál „jedním dechem“, dokáže prožít podobné okamžiky každý z vás. Proto také možná rádi dychtivě bloumáme antikvariáty a muzejními knihovnami. Třeba takovým materiálem jednou budou i naše zaprášené ročníky KonSterny. Možná i v knihovnách našich vnoučat a pravnoučat. Mysleme na to, a nebo si najděme jinou motivaci. Stojí to za to. Jiří Mach |
|