Mezi svými kolegy ornitology jsem znám tím, že jsem schopen svitavské rybníky navštěvovat i několikrát denně. Dovolte mi, abych vám popsal příběh, který dokazuje, že tato „ornitologická pomatenost“ se občas vyplácí.

Bylo úterý 22.října. Měl jsem „mezeru“ ve svém učebním rozvrhu, a tak jsem se vydal na kontrolu Dolního rybníka, který se právě vypouštěl. Rozsah obnaženého dna se už slušně zvětšil, ale nejvíce druhů vodních ptáků (kachny, lžičáci, čírky obecné, poláci velcí a chocholatí, labutě, potápky malé nebo lysky) využívalo snížené hladiny ke snadnějšímu dosažení potravy dna rybníka. Kromě těchto míst jsou také atraktivní rozhraní bahna a vody na okrajích rákosových, zblochanových nebo orobincových porostů. Zde hledají a sbírají potravu především slípky, bekasiny otavní, často také kosové a vzácně třeba i sýkořice.

Já se však na podzim těším především na přítomnost chřástalů. Už každoročně na Dolním rybníku sleduji chřástaly vodní, kterých jsem tu právě letos viděl 8, což je doposud maximální počet pozorovaných dospělců nejenom pro okolí Svitav, ale zcela jistě i pro širší okolí. Poslední roky se také objevují i chřástalové kropenatí, kterých ale není tolik a jejich frekvence výskytu je také menší. Nejvíce chřástalů se pak pohybuje v zadní části rybníka, v okolí přítoku vody z rybníka Horní.

Ono úterní dopoledne se mi nepodařilo během poměrně krátké chvíle chřástaly spatřit. Po skončení odpolední výuky jsem se rozhodl rybník znovu, jen tak ze zvědavosti, navštívit ještě jednou. Mnoho šancí na zjištění nějaké změny jsem si nedával, ale člověk nikdy neví. A ono se to potvrdilo. Při pohledu na přítokový „kanál“ jsem uviděl 1 chřástala, který se mi na první pohled „nezdál“. Než jsem si uvědomil, že tohle není nijak kropenatý kus, tak chvilka uběhla. Navíc jedinec měl pruhovaná záda a i spodní a boční zbarvení těla se mi nezdálo nijak známé. A tak jsem začal váhat. Prohlédl jsem si ještě velice dobře (na vzdálenost do 20 metrů) i podocasní oblast a domů jsem jel s nutkáním se co nejdříve podívat, co jsem to viděl za chřástala (napadá mě malý a nejmenší). No a doma jsem zjistil, že jsem poprvé v životě viděl chřástala malého. Podezření na zbarvení se ukázalo „na místě“, protože šlo o nedospělého jedince.

Tak a je to tady ! V tu chvíli jsem věděl, že jde o první záznam ze svitavských rybníků, a teprve druhý ze Svitav. V roce 1954 byl 1 uhynulý chřástal malý přinesen 7.9. panu V.Sajdlovi z Lačnova. Pták našel smrt na dvoře Svitapu, který se nachází asi 700 m od Dolního rybníka. Dále pátrám po výskytu tohoto druhu na rybnících u Opatova (3 výskyty z 90. let 20. století).

Výskyt tohoto kriticky ohroženého a nenápadně žijícího druhu je vždy pro ornitology povznesením, a tak jsem rád, že jsme jej mohli přivítat i u nás ve Svitavách.

Druhý den jsem, k mému překvapení a radosti zároveň, na témže místě chřástala malého viděl znovu. Tentokrát jsem si ho prohlédl ještě lépe. O den později jsem mohl chřástala ukázat shodou okolností i panu Pěničkovi, panu Chaloupkovi i Jakubovi Machovi. Kdo z nás si v tu chvíli uvědomoval, jak poměrně vzácný právě prožívá okamžik. Později chřástala „okoukli“ i Milan Janoušek a Filip Jetmar.

Já osobně jsem si chřástala nejlépe prohlédl 3.listopadu, kdy se ke mně přiblížil nejblíže. Navíc ten den panovaly velmi dobré světelné podmínky, takže to byla paráda ! 17.listopadu pak Marián Polák pořizuje fotografie a videodokumentaci výskytu (později je ve svitavské kabelové televizi vysílána reportáž). Měli jsme štěstí, že se sem Marián vydal, protože to byl poslední den, kdy zde byl chřástal spatřen.

S přibývající dobou, kdy jsme měli možnost chřástala malého „hostit“ ve Svitavách, jsem si uvědomoval, že jde jistě o neobvykle dlouhodobý výskyt tohoto druhu, který ornitologové v naší republice ještě možná ani nezaznamenali. Přemýšlel jsem, proč se mladému jedinci tak u nás líbí. Bylo to jistě tím, že nacházel dostatek vhodné potravy. To zřejmě i díky tomu, že z Horního rybníka neustále přitékala pod přepad voda.

V řadě publikací se o tomto druhu píše, že jde o velmi skrytě žijícího ptáka. Dostatek potravy v poměrně nekrytém přítoku do rybníka nakonec patrně způsobil i to, že se chřástal nechoval plaše a nevyužíval jiná poměrně vhodná místa k hledání potravy (například mírně tekoucí potůčky v rákosině pod hrází Horního rybníka.

Nyní je mi znám jen jeden pozdější výskyt chřástala malého u nás (24.12.96 měl pozorovat 1M J.Němčík v Tečovicích na Zlínsku – Ptáci kolem nás č. 2/97). Nakonec i ten „náš“ chřástal si podmínky zimy zkusil, protože během těch 27 dní se minimálně 2x dostala teplota pod bod mrazu a na bahnech se 1 den držela vrstva asi 5 cm sněhu.

Tak chřástale – někdy na viděnou !

(Jak jste pochopili, tak název článku vystihuje okolnosti zjištění prvního výskytu chřástala. Tento příspěvek jsem započal psát již ten den. Nemohl jsem tušit, že se s ním později setkám ještě dvacetkrát . To už jsem ale nechtěl měnit název příspěvku. Přesto si stále myslím, že jezdit k rybníkům 2x i vícekrát se vyplatí ! A navíc – poprvé je jen jednou !!!).

Jiří Mach