O4 : biologie
NOCOVÁNÍ ŠPAČKA OBECNÉHO (STURNUS VULGARIS)
NA NOVÉM RYBNÍCE U OPATOVA V ROCE 2000.
Alena Ziková
septima B
Gymnázium Svitavy
Sokolovská 1, Svitavy 568 02
Poděkování:
Hned na úvod svojí práce bych ráda poděkovala mému odbornému poradci, panu Mgr. Jiřímu Machovi za jeho obětavou pomoc nejenom při odborném zpracování práce, ale také při praktické stránce, kdy mě naučil metodiku pozorování a počítání hejn špačků.
Prohlášení :
Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a s použitím literatury a publikací, které jsou uvedené v seznamu literatury.
vedoucí práce : Mgr. Jiří Mach
Svitavy, 30. března 2001
Obsah:
1.Úvod
2.Metodika
3.Základní charakteristika území
4.Avifauna Nového rybníka
5.Výsledky
6.Diskuze
7.Závěr
8.Seznam citované a použité literatury
1. Úvod
V loňském roce, tedy v roce 2000, jsem prováděla výzkum nocování špačka obecného (Sturnus vulgaris) na Novém rybníce u Opatova v okrese Svitavy (Pardubický kraj).
Pro zkoumání problematiky nocování výše uvedeného opeřence jsem se rozhodla hned z několika důvodů.
Jedním z podstatných podnětů bylo to, že jsem v loňském školním roce psala seminární práci právě o špačkovi obecném, ve které jsem se snažila nashromáždit rozmanité poznatky o tomto ptačím druhu. Při své práci jsem mohla nahlédnout do tajů jeho života, hnízdění, rozmnožování i migrace a začalo mě zajímat , jak v praxi vypadá nocování jedinců v mém okolí.
Druhým důležitým důvodem bylo provádění podobného výzkumu v letech 1999 a 2000 na Dolním rybníce ve Svitavách, které prováděl můj konzultant pan Mach, což bylo pro mě obrovským přínosem, hlavně díky možnosti porovnání získaných výsledků a údajů. K mému rozhodnutí také bezpochyby přispěla poloha pozorované lokality, která se nachází v místě mého bydliště a umožňovala mi téměř neomezený prostor k pozorování a zkoumání dané problematiky.
Dalším důvodem pro mě bylo, že doposud existuje jen málo zpráv, informací a studií o nocování tohoto druhu.
V neposlední řadě musím zmínit také velký ornitologický význam výše zmiňované lokality. O tom také svědčí snaha místních ornitologů a ochránců přírody vyhlásit Nový rybník za přírodní rezervaci. Doufám také, že by tato práce mohla dopomoci při jejich iniciativě, protože nešetrné hospodaření majitele rybníka by mohlo tuto významnou oblast zničit tak, že by se tu už nemohli odehrávat tyto zajímavé úkazy, jako je například nocování právě špačka obecného.
2. Metodika
Metodika mojí práce by se možná mohla někomu zdát velmi monotónní, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo.
Den před každým pozorováním, které jsem prováděla přibližně jedenkrát týdně, jsem sledovala předpověď počasí na následující den. Zde jsem si hlavně zjistila přesný čas západu slunce a přibližné teploty. Na místo pozorování jsem se vydávala přibližně hodinu a půl před západem slunce. Pak jsem dalekohledem pozorovala nejprve přilétající jedince a malá hejna, později kroužící hejna nad rybníkem a nakonec sedání hejn do rákosin, které rybník obklopují z více než jedné poloviny. Všechny zjištěné údaje jako směr příletu, čas příletu = čas sedání, počet přilétajících jedinců popřípadě i směr odletu ještě neusedajících jedinců, čas posledního příletu = čas posledního sedání jedinců jsem si zapisovala do předem připravené tabulky.
Pozorování jsem prováděla v 15-ti termínech, od začátku srpna do konce října 2000, které po sobě následovaly zhruba s týdenním intervalem. Bohužel mému výzkumu, ale nepřály nekteré vnější činitelé. Poslední čtyři sledování ?vyšly naprázdno?, protože rybník byl vypuštěn a od té doby jsem přítomnost špačků při nocování nezaznamenala. 8. října jsem pouze slyšela hlasy pravděpodobně velkých hejn, ale vzhledem k husté mlze nebylo možné skutečný počet ani odhadnout. Ornitolog F.Jetmar pak pozoroval 11.10. přibližně 25 000 špačků při nocování.
Přesné termíny mého pozorování byly : 5., 14., 19. a 26. srpna, 4., 10., 17. a 26. září, 1., 8., 15., 22. a 29. října.
S počítáním špačků to nebylo až tak jednoduché, jak jsem si představovala. Hejna zhruba do 35 kusů jsem počítala přesně. Stočlenná hejna pak po desítkách a tisícová hejna po stočlenných skupinách. Do výsledků pak byla započítávána hejna čítající minimálně 10 jedinců.
Během svého výzkumu jsem z vlivů na nocování pozorovala hlavně počasí a povětrnostní podmínky (teploty, oblačnost a směr větru), jejichž vliv byl celkem markantní a snadno pozorovatelný.
Při odhadu počtu nocujících špačků docházelo k nepřesnostem (podhodnocení). Skutečný počet bude asi o 30% vyšší. K tomuto závěru došel J. Mach při zkoušce odhadu hejn špačků ve Svitavách v roce 1999 v terénu a později přímým počítáním jedinců na fotografii středně velkých hejn.Vzhledem k tomu, že jsem odhady počtu prováděla vždy osobně jsou odhady zatíženy stejně velkou chybou.
Ze získaných údajů jsem stanovovala průměrné hodnoty času prvního sedání, největší frekvence příletové doby, času příletu největších hejn, počtu skupin rozptyl v počtu jedinců v hejnech počtu jedinců v hejnech, počtu špačků přilétajících z určitého směru, času posledního příletu (sedání), rozptyl času 1. až posledního sedání. Dále jsem odhadla celkový počet nocujících špačků. Snažila jsem se pozorovat i jiné druhy nocujících ptáků na sledovaném rybníku.
Při hodnocení výsledků jsem pak vycházela z dostupných a známých publikací a literatury, ve kterých je sledováno nebo zmiňováno nocování špačků. Zejména jde o práci Waltera Černého (Sylvia XVI-1959). Podklady pro hodnocení vycházely i z pozorování nocování špačka obecného v letech 1999 a 2000, které uskutečnil J.Mach.
3. Základní charakteristika území
Nový rybník je součástí větší rybniční soustavy svitavsko-opatovské s prostorovou návazností na rybníky Lanškrouna, Litomyšle a Vysokého Mýta. Nachází se ve východních Čechách v povodí říčky Třebovky severně od Svitav. Z hlediska biogeografického členění náleží území jeho polohy do Svitavského bioregionu.
Podle geomorfologie se celá opatovská rybniční soustava, a tedy i Nový rybník, který je její součástí, nachází ve Svitavské pahorkatině, v Ústecké brázdě ve zvlněném terénu v nadmořské výšce 425 m n.m.
Soustava je sevřena dvěma hřbety jejichž nejvyšší polohy přesahují 600 m n.m. Na západě je to jižní výběžek Kozlovského hřbetu a na východě severní část Hřebečského hřebetu, který se snižuje v místě Třebovického sedla a pokračuje Třebovskými stěnami (Hříva) k severu.
Právě v Třebovickém sedle leží rybník Hvězda s navazujícím Novým rybníkem a krajinou za Opatovem, otevřenou směrem ke Svitavám, čehož využívají hlavně ptáci při migraci. Průtah přitom probíhá nejčastěji dvěma směry: přes Třebovické sedlo k lanškrounským rybníkům a podél železniční trati na Českou Třebovou. Klimaticky je oblast hodnocena jako mírně teplá a poměrně vlhká.
Nový rybník má celkovou rozlohu 42,6 ha. Je napájen Novým potokem a několika menšími potůčky z lesů a také vyústěním meliorací. Zanášení rybníka naplaveninami je tedy jen nepatrné. Hráz byla osazena listnatými dřevinami, náletem byly pouze vrby a olše. V bohatém keřovitém patru dominuje líska obecná. Po provedení tzv. ?údržby hráze? zde zbylo jen asi deset lip, dva duby, jedna olše a tři exempláře jilmu horského. Na severozápadním břehu funguje nepravidelně husí farma, pod hrází je odchovna slepic a osm manipulačních rybníčků.
Nový rybník má bohatě vytvořené litorální porosty (představované především rákosem), které zde rostou převážně na tvrdém nezabahněném podkladě a jejichž rozloha se za posledních 60 let prakticky nezměnila, což je patrné z pořízených leteckých snímků. Pás rákosí obklopuje téměř celý rybník, jen v západní části je na několika místech přerušen společenstvy ostřic. Ty také tvoří přirozený přechod rákosin ve společenstva okolních vlhkých (prstnatcových) luk, i když s rybníkem sousedí i pole (také zamokřená!). Některé části litorálu a luk dnes zarůstají náletem olší, bříz apod. (JETMAR 1998).
4. Avifauna Nového rybníka
Nový rybník leží v poměrně otevřené krajině a kolem něj jsou zastoupeny různé typy prostředí, což umožňuje výskyt velkého množství druhů ptáků, ale také obojživelníků či rostlin. Zachovalými pobřežními porosty (eulitoral, supralitoral, často též s návazností na luční společenstva) je dnes Nový rybník mezi zdejšími rybníky výjimečný. Z ptáků byly zaznamenány celkem 193 druhy, z toho vodních a mokřadních 96 druhů, což je nejvíce ze všech opatovských rybníků. Hnízdění bylo zjištěno u 77 druhů ptáků. Z vodních a mokřadních ptáků hnízdily 34 druhy. Při hnízdění zde dominují rákosinné druhy zejména pěvců (např. rákosníci a cvičilky tvoří téměř 44% všech párů.
Jako hnízdní lokalita je Nový rybník významný pro některé ohrožené a ubývající druhy : potápka malá, moták pochop, slípka zelenonohá, kulík říční, čejka chocholatá a dále například bukač velký, chřástal vodní, chřástal kropenatý, bekasina otavní, cvrčilka slavíková či ťuhýk šedý, které nehnízdily na žádném jiném rybníce soustavy. U několika dalších druhů je na Nový rybník soustředěna většina hnízdících párů (hlavně u rákosníka proužkovaného).
Negativně na výskyt ptáků působí stále častější rušení. Dříve v celku klidný a neznámý rybník se dnes stává terčem živelného pytlačení, kde kromě rušení dochází i k přímému ničení prostředí (jízda motorovými vozidly přes louky a pole, pohazování odpadků, ničení porostů i hnízd). Nepříznivý vliv má samozřejmě i intenzivní (a často dost bezohledné) hospodaření na rybníce a v jeho okolí. Likvidací litorálu (vyhrnutím) by byla lokalita z hlediska výskytu většiny druhů ptáků prakticky zničena (JETMAR 1998).
5. Výsledky
A) První sedání do nocoviště
Průměrná doba 1. sedání špačků do rákosin byla 41,5 minuty s časovým rozptylem 59 ? 22 minut před západem slunce.
B) Doba příletu největšího počtu jedinců
Průměrné rozmezí času příletu největšího počtu špačků bylo 5,5 minuty v intervalu od 4 do 8 minut.
Největší frekvence přilétajících hejn byla 34 minut před západem slunce, tedy v rozmezí 47 ? 10 minut před západem slunce.
Největší hejna špačků přilétala průměrně 28 minut před západem slunce, nejdříve 46 minut a nejpozději 10 minut před západem slunce.
Časově vztaženo k 1. sedání je přílet největšího počtu špačků načasován na 7 minut po 1. sedání do nocoviště (s rozptylem 4-12 minut).
C) Počet přilétajících jedinců a hejn
a) Rozptyl v počtech jedinců
Od 5.8. do 10.9. 2000 byl rozptyl v počtech jedinců od 10 do 3 000 jedinců, kdežto od 17.9. do 1.10. 2000 se rozmezí pohybovalo od 12 do 5 000 jedinců.
b) Průměrný počet jedinců v hejnu
Průměrný odhadnutý počet jedinců v hejnu se pohyboval v rozmezí 282 ? 1 157 jedinců, což znamená, že průměrně odhadem čítalo hejno za celé sledované období nocování 493 jedinců.
c) Počet přilétajících hejn
Počet přilétajících hejn měl během pozorování neustále stoupající tendenci, přičemž se rozptyl hejn pohyboval od 12 do 54 hejn.
D) Směr přilétajících hejn
Směr příletu špačků na nocoviště byl zaznamenán ze směru sever, severovýchod, jihovýchod, jihozápad a severozápad (tedy kromě západu a východu).
Procentuální vyjádření směru příletu z celkového počtu 9 pozorovacích dnů, během kterých bylo odhadem zjištěno 117 792 jedinců :
- jihovýchod :28,7 %
- severovýchod :24,9 %
- severozápad :24,6 %
- jihozápad :21,0 %
- sever : 0,6 %
Převládající směr příletu na nocoviště se během pozorování měnil. Dominantní směr příletu byl 2x z jihovýchodu, 2x se severovýchodu, 1x z jihozápadu a 1x ze severozápadu. V jednom případě byl počet přilétajících jedinců téměř stejný z jihovýchodu, jihozápadu a severozápadu. V jednom případě téměř stejný z jihovýchodu a severozápadu (zbytek jedinců přilétal z jihozápadu). V posledním případě byl téměř stejný ze severovýchodu a severozápadu (zbytek přilétal z jihozápadu a jihovýchodu).
E) Poslední přílet na nocoviště
Poslední jedinci dosedali do rákosin průměrně 14 minut před západem slunce. Ze sledovaných údajů vyplynulo, že nejdříve tomu bylo 32 minut před západem a nejpozději přiletěli poslední špačci 3 minuty po západu slunce.
F) Celková doba náletu na nocoviště
Rozptyl náletu na nocoviště byl v průměru 55 minut, přičemž nejdéle trval 79 minut a nejméně pouze 28 minut.
G) Celkový odhadnutý počet nocujících jedinců
Během 9-ti úspěšných pozorování bylo na nocovišti odhadnuto nejméně 5700 jedinců (5.8.) a nejvíce 24 000 kusů (1.10.) Větší počet pak zaznamenal 11.10 F.Jetmar, který odhadl při nocování asi 25 000 špačků.
H) Popis nocoviště
Nejčastěji vyhledávaným nocovištěm se stala největší plocha rákosin v části přítoku z rybníka Bukový. Tuto část špačci vyhledávali a obsazovali celou dobu sledování průběhu nocování. Koncem září (se zvyšujícím se počtem nocujících jedinců) jsem zaznamenala (nejvíce 3x) i vyhledávání nocovišť v porostu rákosin při přítoku Nového potoka (na levém i pravém břehu), přičemž v těchto částech nenocovali všichni špačci.
I) Faktory ovlivňující přílet a nocování špačků.
K základním faktorům, které patrně ovlivňují průběh náletu na nocoviště patří doba západu slunce a z faktorů, které se mohou měnit pak zejména oblačnost. Z výsledků mých pozorování však vyplývá, že oblačnost neměla vždy přímý vliv zvláště na celkovou dobu náletu na nocoviště.
J) Další nocující druhy ptactva na lokalitě.
V průběhu mých kontrol na Novém rybníku jsem nezaznamenala přítomnost dalších nocujících druhu, i když zde jistě některé druhy nocují (viz. diskuze).
6. Diskuse
Své výsledky jsem měla možnost porovnat například s článkem Martina Smrčka v časopise Živa, ve kterém publikoval tabulku příletu některých druhů ptáků na nocoviště podle Schmidta z roku 1953. Dále zejména s prací Waltera Černého, který obsáhleji o průběhu nocování špačků na jihočeském rybníce Velký Tisý (v letech 1956 a 1957) pojednal v ornitologickém periodiku tehdejší Československé ornitologické společnosti Sylvia (1959) a také s výsledky studia podzimního nocování špačků v letech 1999-2000, které uskutečnil J.Mach na Dolním rybníce ve Svitavách.
A) První sedání na nocoviště.
Podle SCHMIDTA (1953) přilétají první špačci průměrně 60 minut před západem slunce. Na Dolním rybníce ve Svitavách zjistil J.MACH průměrnou dobu prvního sedání do rákosin 52 minut před západem slunce.
Ve srovnání s těmito údaji byly moje zjištěné hodnoty v průměru nižší ? 41,5 minuty před západem slunce. Časový rozptyl 1. sedání na Novém rybníku byl v roce 2000 59-22 minut. Rozptyl 1. příletu a sedání na nocoviště na Dolním rybníce ve Svitavách pak byl 58-46 minut.
První sedání do rákosin patrně nejvíce ovlivňují momentální světelné podmínky, jak je patrné z práce W.ČERNÉHO (1959). Při zatažené obloze byl první nálet načasován řádově o desítky minut dříve. Tuto skutečnost jsem zaznamenala v několika (ne ve všech) případech. Například nejdřívější přílet špačků ve Svitavách (58 minut před západem slunce) proběhl právě při největší oblačnosti.
Z výsledků v Opatově a ve Svitavách se nedá vyvodit jednoznačný vliv počasí - oblačnosti na první sedání špačků do rákosin.
B) Doba příletu největšího počtu jedinců.
Za srovnatelný můžeme brát v úvahu údaj W.ČERNÉHO (1959), kde z grafu náletu špačků na nocoviště je patrné, že průměrné rozmezí příletu největšího počtu špačků (ale i hejn) je zhruba 8-10 minut, což je přibližně stejné časové rozmezí jako zjistil J.MACH na svitavském nocovišti. Naproti tomu z mých pozorování vyplynula průměrná hodnota o 3,5 minuty kratší. Výsledek pak však závisí na subjektivním hodnocení pozorovatele.
Ze stejného grafu W.ČERNÉHO (1959) je patrné, že největší počty špačků přilétají na nocoviště zhruba 22 minut po 1. sedání. Na Dolním rybníce J.MACH zjistil dobu 9 minut po 1. sedání s tím, že ve dvou případech zde byl zaznamenán nejmohutnější přílet v době prvního sedání, což jsem já ve svých výsledcích nezjistila. V porovnání s těmito údaji lze srovnat dobu největšího náletu špačků v Opatově se svitavským nocovištěm, neboť zde jsem zjistila průměrnou dobu 7 minut po 1. sedání.
Z výsledků vyplývá i podobnost údajů o příletu maximálního počtu i nejvyšší frekvence hejn na nocovištích ve Svitavách (33 minut před západem slunce) a v Opatově (28 minut před západem slunce). Při porovnání údajů z grafu W.ČERNÉHO (1959) a přepočtu jeho údajů o době příletu maximálního počtu špačků i nejvyšší frekvenci příletu k 1. sedání do rákosin, lze konstatovat, že na rybníku Velký Tisý přilétali špačci v nejvyšší frekvenci i počtech o přibližně 5 minut později.
Domnívám se, že roli doby největšího příletu patrně ovlivňuje vzdálenost případného shromaždiště špačků od nocovišť. Dosahovat může až 30- ti kilometrů a rozhodující je jistě i tradice, kterou špačci dodržují ve svých oblastech nocování, jak uvádí M.SMRČEK (1990).
C) Počet přilétajících jedinců a hejn.
a) Rozptyl v počtech jedinců.
Určit spodní hranici velikosti hejna špačků je diskutabilní i individuální. V případě sledování nocování špačků na Svitavsku byla tato hranice určena 10-ti jedinci.
J.MACH zjistil rozptyl v počtech nalétajících špačků od 10- 1 600 kusů. W. ČERNÝ (1959) uvádí jako maximální počty v jednom hejnu 2 000-3 000 špačků. Na Novém rybníce jsem odhadla maximální počet v jednom hejnu na 5 000 kusů.
Ze všech porovnatelných údajů lze vyčíst určitý časový posun v rozptylu počtu přilétajících špačků. Zatím co ve srovnatelném období měsíce září na rybnících Velký Tisý a Dolní lze sledovat tendenci zmenšování rozptylu, tak na Novém rybníce jsem zjistila spíše opačnou tendenci.
b) Průměrný počet jedinců v hejnu.
J.MACH zjistil na svitavském nocovišti průměrný počet jedinců v hejnu v rozmezí od 55 do 265 jedinců (průměrně za celé období 175 špačků v jednom hejnu). I při porovnání údajů o rozptylu počtu přilétajících špačků, vyplývá skutečnost, že na svitavském nocovišti celkově s postupem sledované doby (v říjnu) dochází ke snižování počtu špačků, kteří zde nocují.
Je určitou zajímavostí, že v Opatově jsem zjistila zvyšování průměrného počtu jedinců v hejnu, které stejně tak koresponduje se zvyšujícím se celkovým počtem nocujících špačků. I když nebyl tento údaj sledován zároveň na obou nocovištích v jedné sezoně, lze předpokládat, že může docházet ke stěhování špačků ze svitavského na opatovské nocoviště koncem doby výskytu na nocovištích.
c) Počet přilétajících hejn.
Zatímco v Opatově jsem zjistila zvyšující se počet přilétajících hejn v průběhu celé doby pozorování, tak ve Svitavách J.MACH tuto skutečnost nezaznamenal (4 údaje). Na obou nocovištích lze však vysledovat souvislost mezi dobou 1. sedání špačků do rákosin s počtem přiletajících skupin. Čím dříve špačci poprvé do rákosin usedají, tím je počet přilétajících skupin menší.
Množství přilétajících hejn patrně ovlivňuje vzdálenost a průběh shromažďování před příletem na nocoviště, což lze dokumentovat pozorováním z 1.10., kdy špačci před sedáním do rákosin usedali nejprve na přilehlé pole, a teprve odtud přilétali v jiných skupinách do rákosin než přilétali na Nový rybník.
D) Směr přilétajících hejn.
Na Nový rybník špačci přilétají ze čtyř hlavních směrů (od severovýchodu po severozápad). Na svitavské lokalitě jde o směr jihovýchod až jihozápad. Na této skutečnosti se projevují lokální terénní vlivy (hlavně zalesnění kolem nocovišť) a směr odkud se špačci na obě nocoviště slétávají, tedy jižně až jihovýchodně od obou sledovaných rybníků (převládající směr příletu). Rozhodující měrou je poloha obou nocovišť v Ústecké brázdě mezi Javornickým a Hřebečským hřebenem, která je rovněž hlavní průtahovou trasou migrujících druhů ptáků v této oblasti.
E) Poslední přílet na nocoviště.
Zatímco jsem z 9-ti údajů zaznamenala přílet špačků na nocoviště po západu slunce jen jedenkrát, J.MACH přílet po západu slunce na svitavský rybník nezaznamenal. Průměrná doba posledního příletu je zde 13:45 minut před západem slunce, což je téměř stejný časový údaj, který vyplynul z mých výsledků.
Oproti tomu W.ČERNÝ (1959) zjistil převládající dobu posledního příletu po západu slunce (průměrně 4:30 minut po západu slunce ? ze 7 údajů).
Velmi zajímavý je údaj SMIDTA (1953), který uvádí konec příletu špačků na nocoviště až 45 minut po západu slunce.
Přestože z mých pozorování není patrný vliv oblačnosti na dobu posledního příletu, tak u údajů J.MACHA lze tento vliv potvrdit. Stejné potvrzení lze odvodit z údajů W.ČERNÉHO (1959), kdy jediný údaj posledního příletu před západem slunce pochází ze dne, kdy byla velká oblačnost.
F) Celková doba náletu na nocoviště.
Průměrná doba sedání špačků na svitavském nocovišti byla podle J.MACHA necelých 38 minut (nejdéle 45 a nejméně 33 minut). Na Novém rybníce je tedy celková doba náletu delší průměrně o 17 minut. Výrazný je i rozdíl v nejdelší době nalétání. Rozdíl lze patrně vysvětlit celkovým počtem přilétajících a nocujících špačků na jednotlivých rybnících.
Zásadní vliv oblačnosti na celkovou dobu náletu potvrzuje W.ČERNÝ (1959), který zjistil, že za úplně jasného počasí nalétali špačci průměrně 34 minut, zatímco při zataženém nebi v jednom případě až 63 minut. Rovněž na svitavském nocovišti je podle J.MACHA délka nalétávání špačků ovlivněna oblačností. Vliv oblačnosti na celkovou dobu náletu mohu tedy ve většině případů pozorování potvrdit i na Novém rybníce.
G) Celkový odhadnutý počet nocujících jedinců.
Na svitavském nocovišti zjistil J.MACH v roce 1998 maximum 13 000 nocujících špačků. V roce 1999 pak 9 700 jedinců (19.9.). Početnost špačků je pravděpodobně určena rozsahem rákosinových porostů a velikostí rybníka. Maximální počty na rybníce Velký Tisý v roce 1956 dosahovaly necelých 29 000 špačků (ČERNÝ 1959).
Zajímavým rysem jsou změny v počtech špačků v průběhu sledovaného podzimního nocování. Zatímco J.MACH i W.ČERNÝ (1959) uvádějí postupné snižování počtů špačků nejčastěji od poslední dekády měsíce září (což koresponduje s postupným odletem našich špačků do zimovišť), tak já jsem zaznamenala opačnou tendenci, kterou potvrzuje i pozorování asi 25 000 špačků na Novém rybníce 11.10.2000 (F. Jetmar in verb.).
Je tedy otázkou, zda-li původem zvyšování špačků v období do poloviny října jsou přílety jedinců populací ze severovýchodu Evropy nebo dochází třeba k přesunu špačků ze svitavského nocoviště.
H) Popis nocoviště.
V době přítomnosti největšího počtu špačků na rybníce, dochází k nocování v jedné části rákosin. S přibývající dobou (a ve Svitavách i s ubývajícím počtem jedinců) vyhledávají špačci i pruhy pobřežních rákosin nedaleko od hlavního nocoviště. Vyhledávání jiné polohy než je hlavní nocoviště jsem rovněž zaznamenala koncem září (tedy ve stejné době jako J.MACH ve Svitavách).
I) Faktory ovlivňující přílet a nocování špačků.
Z mých výsledků pozorování soudím, že mezi hlavní faktory, které ovlivňují proces a průběh nocování (tedy hlavně přílet na nocoviště) patří patrně vzdálenost, odkud špačci přilétají. Zde bude asi rozhodující způsob a místo shromažďování, které ovlivňuje zřejmě momentální potravní nabídka. Vzdálenost, odkud špačci přilétají udává SMRČEK (1990) a ČERNÝ (1959) až 30 kilometrů daleko od nocoviště, přičemž rozhodující se zdá tradice, kterou špačci dědí.
Zásadní vliv při příletu na nocoviště má oblačnost, tedy světelné podmínky. Zajímavým faktorem, který vyplývá z mých výsledků je vliv vypouštění rybníka. Od doby, kdy došlo k obnažení rybničního dna jsem přítomnost špačků na nocovišti již nezaznamenala (kromě 8.10. , kdy jsem pro hustou mlhu zjistila jen výskyt jejich většího množství). Došlo však k ní minimálně 11.10., kdy zde podle F. Jetmara (in verb.) nocoval nějvětší tohoroční počet špačků. Vliv obnaženého dna na nepřítomnost nocujících špačků by se dala vysvětlit zvýšeným případným rušením ze strany zvířecích predátorů a lidí. Na svitavském nocovišti však J.MACH nezanamenal, že by došlo po vypuštění rybníka k ukončení nocování a k potvrzení tohoto vlivu na Novém rybníce by tak muselo následovat další sledování.
Z dalších faktorů, které ovlivňují způsob příletu je terénní a vegetační utváření okolního prostoru rybníků. Konkrétně zalesněnost území, které obklopuje rybníky. V případě Dolního i Nového rybníka přilétají špačci téměř výlučně ze směru, kde nejsou rozsáhlejší stromové porosty. Ve Svitavách pak špačci překonávají při příletu i městskou zástavbu, neboť přelétají prakticky celé město. Špačci nocující na Novém rybníce však přes Svitavy rovněž putují, což potvrzují ústním sdělením J.MACH i ornitolog M.JANOUŠEK.
J) Další nocující druhy ptactva na lokalitě.
Přestože jsem nezaznamenala přítomnost žádných dalších druhů ptáků, kteří by vyhledávali Nový rybník jako nocoviště, je velmi pravděpodobné, že jej některé druhy využívají. Přímo na Novém rybníce sledoval 5. 8. 2000 J.MACH nálety asi 1 500-2 000 kusů vlaštovek. Pravděpodobně se v tomto hejnu mohly vyskytovat i jiřičky obecné nebo břehule říční. Toto složení hejn potvrdil J.MACH na Dolním rybníce ve Svitavách, kde se však tyto druhy pouze shromaždují. Ve Svitavách pak v rákosinách podle J.MACHA nocují i konipasové bílí, horští a luční (1999-2000).
Za nocující druhy lze pak označit jistě řadu dalších pěvců (např. strnadi rákosní, cvrčilky nebo rákosníci) i další skupiny ptactva (brodiví, krátkokřídlí, vrubozobí, potápky nebo dlouhokřídlí), kteří zvláště v době průtahu lokalitou mohou v rákosinách nocovat.
7. Závěr
V měsících srpen až říjen roku 2000 byl sledován průběh nocování špačka obecného (Sturnus vulgaris) na Novém rybníce u Opatova v okrese Svitavy (Pardubický kraj). Byly zjišťovány skutečnosti tohoto jevu a popisovány vlivy, které se na nocování uplatňují.
Výsledkem práce je zjištění určitých specifických rysů průběhu a podmínek nocování, ale i výsledků, které jsou srovnatelné (a často obecně platné) s jinými lokalitami (rybníky Velký Tisý, ale zejména Dolní ve Svitavách).
Největší odlišnost Nového rybníka byla zjištěna v roce 2000 ve zvyšujícím se počtu nocujících špačků (a tedy i ve zvětšujícím se rozptylu počtu přilétajících špačků v hejnech) až do 1. dekády října, zatímco typičtější je pravděpodobně úbytek špačků na rybnících zhruba od 3. dekády měsíce září.
Zjištěna byla značná podobnost rybníků Nový u Opatova a Dolní ve Svitavách, které patří zřejmě mezi nejvýznamnější nocoviště špačků, kteří mohou přilétat z oblasti českomoravského pomezí jižně až jihovýchodně od Svitav.
Shodným rysem obou rybníků je to, že největší počty a největší frekvence příletu špačků byly zjištěny podstatně dříve než W.ČERNÝM (1959) na Velkém Tisém v roce 1956. Dále také to, že poslední přílet na obě poměrně blízká nocoviště probíhá na rozdíl od údajů SCHMIDTA (1953) a W.ČERNÉHO (1959) prakticky pouze před západem slunce.
V konci období nocování (říjen) dochází v Opatově i ve Svitavách k využívání i jiných částí rákosin než jsou nejvyužívanější (a nejrozsáhlejší) porosty.
Z výsledků lze potvrdit to, že 1. a poslední sedání špačků do rákosin, tedy i celková doba náletu na nocoviště, jsou ovlivněny momentálními světelnými podmínkami (oblačností). Čím dříve pak špačci vlivem oblačnosti poprvé usednou do rákosu, tím menší byl zjištěn celkový počet přilétajících skupin.
Zásadním faktorem špaččího nocování jsou tedy světelné podmínky a průběh shromažďovaní v hejna (vzdálenost od nocoviště a patrně i momentální potravní nabídka).
Potvrzení výsledků této práce nebo doplnění o některé další srovnatelné údaje mohou přinést následná sledování špaččího nocování na Novém rybníce, ale i na jiných nocovištích. K vysvětlení řady skutečností průběhu příletu na nocoviště by bylo nejvhodnější sledovat místa a způsob shromaždování špačků před jejich příletem.
8. Seznam citované a použité literatury
ČERNÝ W., 1959 : Hromadné nocoviště špačka (Sturnus vulgaris) na Velkém
Tisém a závislost příletu na světelných podmínkách. Sylvia
XVI., str. 129-139. Česká ornitologická společnost. Praha.
HUDEC K. a kol., 1983 : Fauna ČSSR. Ptáci 3/II. Academia. Praha.
JETMAR F., 1998 : Ptactvo rybniční soustavy u Opatova a jeho ochrana.
Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy
univerzity ? katedra zoologie a ekologie. Brno.
SMRČEK M., 1990 : Ptačí nocoviště. Živa č. 3., str. 132-134. Praha.